Malířka Denisa Michálek Belzová ve své tvorbě zpracovává „bezčasí“ či „jsoucno“ prostřednictvím motivů opuštěných míst, starých architektur, stromů a krajiny. Dlouhodobě se vrací také k periferní a industriální poetice, kterou zachycuje v akrylových, olejových a akvarelových malbách. Její přístup k obrazu se potkává s filozofickými disciplínami metafyziky a ontologie a vychází z pozorného vnímání přítomného okamžiku, v němž oko tvůrce funguje jako orgán intuice. Krajina s domem i bez něj pro ni představuje symbol stvoření, života, smrti, zániku a relativity času. Ateliér i část tvůrčí praxe sdílí se svým manželem Radkem Michálkem, s nímž se setkává také při společných plenérech; oba si přitom zachovávají vlastní osobitý výtvarný jazyk.