Rodný dům bratrů Jože a Franty Úprkových, kněždubských rodáků, významných autorů malířské a sochařské tvorby, nositelů regionálních tradic a kulturního vzestupu Moravského Slovácka první poloviny dvacátého století
Tento objekt, ojedinělý skvost lidové architektury, byl zrekonstruován dle dochovaných dobových fotografií a záznamů a patří mezi nemnoho typických představitelů „hliněných staveb“, budovaných ve své době. Je veden jako kulturní památka. Jedním z nejznámějších umělců Slovácka je dodnes malíř s nesmírným talentem Joža Uprka. Narodil se jako první ze čtyř sourozenců v Kněždubě v roce 1861 do selské rodiny. Když bylo Jožovi třináct let, jeho otec předčasně zemřel. Pro nejstaršího syna to znamenalo převzít řadu povinností na poli i v hospodářství. Během dospívání se těžce rozhodoval, jestli bude sedlákem, nebo malířem. Nakonec zvolil cestu malířství. Ve dvaceti letech odešel z domova do Prahy na Akademii výtvarných umění a po třech letech studia na akademii do Mnichova. Studium nebylo lehké, financí měl málo, a navíc se mu nesmírně stýskalo po domově, po rodné dědině a známých tvářích. Domů se vracel jednou za rok na prázdniny. Po studiích procestoval Evropu a v roce 1888 se definitivně vrátil na Moravu. Usadil se v Hroznové Lhotě, kde si postavil krásný dům s malířským ateliérem a založil rodinu. Na Moravě se scházel s dalšími umělci a v roce 1907 spolu založili spolek Sdružení výtvarných umělců moravských a vybudovali v Hodoníně Dům umělců, dnešní galerii (1913).