DOA 2026

Fotograf Josef Koudelka (*1938) patří k nejvýznamnějším českým fotografům. V boskovické Galerii Otakara Kubína představuje legendární cyklus Invaze 68, který zachycuje dramatické události srpna 1968 a stal se symbolem odporu proti vojenské okupaci a boje za svobodu. Výstava je vůbec první prezentací Koudelkovy tvorby v jeho rodném městě a nabízí ucelený soubor jeho ikonických fotografií.

Výstava potrvá do 20. září. Fotografie pocházejí ze sbírek Uměleckoprůmyslového musea v Praze.

Vizuální umělkyně Anna Klimešová se věnuje keramice, porcelánu a malbě. Je známá především keramickými a porcelánovými objekty vytvářenými z drobných opakujících se prvků, které připomínají přírodní struktury. Ve své tvorbě dlouhodobě pracuje s tématy růstu, vrstvení a proměny. V malbě tyto principy rozvíjí prostřednictvím akrylu na papíře, který jí umožňuje pracovat rychleji, spontánněji a s větší rolí náhody. Vznikají tak dynamické kompozice plné energie a napětí. Studovala na SUPŠ v Brně a VŠUP v Praze.

Malířka a intermediální umělkyně Hana Krupa se ve své tvorbě dlouhodobě zabývá vztahem člověka a krajiny. V současnosti se soustředí především na malbu větších formátů, v níž kombinuje pigmenty, přírodní barviva a olejové barvy. Její tvorba vychází ze snových a stylizovaných krajin a propojuje vnější svět s osobními, psychologickými a duchovními tématy. Vedle malby se věnuje také fotografii, instalacím a objektům. Ateliér má v prostorách bývalé letovické továrny Tylex.

Blanenská umělecká litina
Expozice představuje blanenskou uměleckou litinu, která od 19. století propojuje řemeslnou tradici, technickou preciznost a výtvarné umění. Návštěvníci si mohou prohlédnout historické i dekorativní litinové odlitky, které proslavily blanenské slévárny doma i v zahraničí. Výstava přibližuje význam tohoto fenoménu pro kulturní a industriální historii regionu.

V rámci DOA bude expozice mimořádně přístupná zdarma.

Muzeum města Letovice představuje historii nejstarší středoevropské továrny na krajky, postupy jejich výroby i tvorbu návrhů vzorů. Součástí expozice je také příběh prvorepublikového kavárníka a vynálezce Huberta Lamploty a jeho designových kávovařičů. Nově mohou návštěvníci zhlédnout expozici marionet stylizovanou jako loutkové divadlo. V muzeu si lze vyzkoušet také dobovou přípravu kávy nebo tvorbu vlastních krajkových vzorů.

V letošním ročníku DOA budou představeny dvě samostatné výstavy.

Eva Volfová – Nenápadná pozorování
Výtvarnice Eva Volfová ve své tvorbě propojuje textil a grafiku. Každodenní prožitky nejprve zaznamenává kresbou, kterou následně převádí do výšivek. Ty pak seskupuje a třídí podle jednotlivých témat a vzorů.

Petr Bureš – Vzpomínka na F.
Výtvarník Petr Bureš ve své tvorbě propojuje portréty rodiny se snovými krajinami. Výstava se soustředí na uchovávání mizejících vzpomínek na předky i na smyšlená místa, která v autorových představách postupně ztrácejí své jasné obrysy.

Během DOA budou expozice přístupné zdarma.

Viktoria Mashchenko – Imprimere
Umělkyně Viktoria Mashchenko se v projektu Imprimere věnuje historickým, politickým a sociálním proměnám ukrajinského Donbasu ve 20. a 21. století. Prostřednictvím archivních a rodinných fotografií sleduje vývoj regionu poznamenaného sovětskou industrializací a ruskou okupací. Upozorňuje také na hrozbu ekologické katastrofy spojené se zatopenými doly a otevírá otázky budoucnosti Ukrajiny, životního prostředí i dopadů probíhající války.

Výtvarnice Dana Nováková se ve své dílně ve Vilémovicích věnuje tvorbě autorských mozaik. Mozaiku vnímá jako spojení destrukce a konstrukce, hravosti, fantazie a intuitivního tvůrčího procesu. Ve své práci ráda využívá také princip upcyklace a proměňuje nepotřebné předměty, například elektrikářské cívky, v nové originální objekty. Vedle vlastní tvorby pořádá kurzy a workshopy, v nichž nabízí prostor pro společné tvoření, učení a sdílení inspirace.

Malířka Marcela Sehnalová se věnuje olejomalbě a enkaustice. Hlavním zdrojem její inspirace je krajina a příroda, kterou objevuje na svých cestách. K malbě se dostala teprve před několika lety a své výtvarné dovednosti rozvíjela především samostudiem a prostřednictvím zkušeností dalších malířů. Její obrazy jsou charakteristické přírodními motivy a výraznou barevností.

Sochař Jaromír Šimkůj se ve své tvorbě zaměřuje na objekty a instalace z letovaného plechu. Inspiraci čerpá z každodenního života a své postřehy, myšlenky a skici zaznamenává do malých ručně vyráběných deníků, často během cest vlakem mezi Skalicí nad Svitavou a Brnem. Je také zakladatelem Galerie 1. Vesnická, kterou provozuje v komunitním duchu na zahradě svého domu ve Lhotě Rapotině. Galerie představuje tvorbu současných umělců mimo velká umělecká centra a staví na osobním sdílení, rozhovorech a přátelském setkávání. Během DOA Jaromír Šimkůj zpřístupní svůj ateliér s aktuálními díly i současnou výstavu galerie.

Tvořivá dílna nabízí prostor pro fotografii, macramé, práci s papírem i keramickou tvorbu. Vznikají zde ručně šité deníky, drobné keramické objekty i další autorské práce. Dílna je otevřená začátečníkům i zkušenějším tvůrcům a staví na příjemné atmosféře, sdílení zkušeností a radosti z vlastní tvorby.

Volné sdružení výtvarníků spojuje osm autorů a autorek, kteří se věnují různým výtvarným žánrům a technikám. Skupina vznikla z účastníků výtvarných kurzů Aleše Chalupy a od roku 2016 společně tvoří v ateliéru na Solniční v Brně. Přestože má každý z členů vlastní výtvarný rukopis, propojuje je společné tvůrčí zázemí, vzájemná inspirace a radost ze sdílené tvorby.

Sdružení tvoří Soňa Hlavová, Blanka Hofmanová, Boris Homola, Libor Janouch, Kateřina Janouchová, František Šmédek, Jan Valer a Kateřina Žůrková.

Umělkyně Zuzana Bartošová vytváří světelné interaktivní objekty, instalace a sochy, které reagují na člověka i prostor. Ve své tvorbě pracuje s principy cirkulace, opakování a rytmu a zkoumá také vztah materiálu a času. Světlo využívá jako svébytné médium, které nese informaci a proměňuje divácké vnímání. Návštěvník se přitom často nestává pouze pozorovatelem, ale aktivní součástí díla. Její tvorbu lze vidět v galeriích i na festivalech světla.

https://kunstartum.com/tvorba-zuzana-bartosova/

Malíř Hynek Bařák ve své tvorbě propojuje inspiraci středověkem, historickými artefakty a rytířskou zbrojí s lineární abstrakcí ovlivněnou varhanní hudbou. Charakteristické jsou pro něj strukturální tahy štětcem, vrstvení různých technik a prolínání figurálních, zvířecích i symbolických motivů. V sérii PuzzleRecyclation pracuje také s nalezenými a vyřazenými obrazy, které pomocí koláže a dekonstrukce přetváří do nových celků. V současné tvorbě se věnuje tématu mimikry a kamufláže, kdy se stylizovaná zvířata ukrývají ve spleti abstraktních linií a rozehrávají hru mezi viditelným a skrytým. Vystudoval Fakultu výtvarných umění VUT v ateliéru Petra Kvíčaly a Vyšší odbornou školu restaurátorskou v Brně.

https://www.tumblr.com/barahyr
https://www.saatchiart.com/en-cz/barahyr
https://www.artgraduates.com/artist/hynek-barak

Vizuální umělec Radek Belanec patří k mladé generaci českých umělců a ve své tvorbě propojuje klasické výtvarné formy s narativním uvažováním. Pracuje s principem řízené destrukce a následné syntézy a vytváří „postmoderní fresky“ složené z fragmentů, které lze vzájemně propojovat a zasazovat do nových významových souvislostí. Ve své imaginaci vychází z osobních příběhů, mytologických motivů starých mistrů i prvků současné popkultury. V roce 2024 absolvoval Fakultu výtvarných umění VUT v Brně.

Malířka Valentýna Bernacik se ve své tvorbě věnuje vnitřním světům a jejich prolínání s realitou každodenního života. Prostřednictvím malby zkoumá identitu, paměť, emoce a bytí v bezčasém meziprostoru. Výraznou roli v její tvorbě hrají motivy hornictví, které vycházejí z rodinného zázemí a otevírají pro ni mysteriózní prostor spojený s rituály, přechody a proměnami. Hornictví chápe také jako symbolickou bránu do neznáma a jako napětí mezi světem světla a tmy.

Sochař Ondřej Bílek se specializuje na antropologickou rekonstrukci a tvorbu modelů pro muzejní expozice. Vystudoval Ateliér figurativního sochařství na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně a antropologické rekonstrukci se věnuje od roku 2014. Společně s antropoložkou Evou Vaníčkovou vytváří na základě kosterních nálezů rekonstrukce podoby lidí z pravěku i dalších historických období. Jejich práce propojuje sochařské postupy s poznatky antropologie a vzniká především pro muzejní expozice.

Malířka a komiksová kreslířka Kamila Brůčková ve své tvorbě propojuje malbu s digitální kresbou a komiksem. V komiksové tvorbě se zaměřuje především na historická témata a dlouhodobě spolupracuje se scenáristou Lukášem Valíškem. Společně vytvořili několik krátkých komiksů pro festival KOMA a v současnosti pracují s kurátorkou Janou Písaříkovou na komiksové knize Hledání Absolona, věnované osobnosti Karla Absolona. V malbě Kamila Brůčková hledá vlastní pravidla obrazu a zároveň je záměrně narušuje prostřednictvím „geometrie od ruky“. Obraz pro ni funguje jako herní pole či fragment něčeho minulého nebo teprve tušeného. Ateliér sdílí s Andreou Kaňkovskou.

Umělecké duo Brukev tvoří Klára Fantová a Šárka Krátká. Ve své autorské tvorbě pracují především s papírem, který vnímají jako živé médium otevřené experimentu. Jejich spolupráce vychází ze sdíleného vizuálního jazyka a společného tvůrčího procesu, v němž se oba přístupy přirozeně prolínají. Vedle vlastní tvorby vedou také workshopy a site-specific dílny typu paper jam, které chápou jako prostor pro sdílení a hledání nových možností osobního vizuálního vyjádření. Duo Brukev vzniklo v Brně na jaře 2025.

Malířka Marie Butula Cichá (*1984) se věnuje figurální malbě s výrazným narativním a ilustrativním charakterem, který vychází z jejího dlouhodobého vztahu ke kresbě. Ve svých obrazech zachycuje zdánlivě absurdní situace se specifickým humorem a dekadentní nadsázkou, do nichž vstupuje také temná ženská mystika. Vystudovala Fakultu výtvarných umění VUT v Brně v ateliéru malby u Martina Mainera a Luďka Rathouského.

Vizuální umělkyně Michaela Casková se ve své tvorbě pohybuje mezi ilustrací, prací s papírem, textilní tvorbou a přírodními materiály. Dlouhodobě sbírá rostliny a houby, z nichž vyrábí vlastní pigmenty a inkousty a vytváří s nimi barevné škály konkrétních míst. Ve svých projektech pracuje také s ručně tkanými tapiseriemi z vlny barvené přírodními materiály, například vřesem, houbami nebo zbytky z kuchyně. Vedle vlastní tvorby působí také jako edukátorka, hostitelka a kočovná zahradnice.

Umělkyně, pedagožka a aktivistka Iva Davidová (they/them) se ve své tvorbě věnuje kresbě, objektu, psanému slovu, workshopům a performativním přednáškám. Zabývá se militantní jemností a něžností, mezidruhovou komunikací, radikální imaginací a tématy spojenými s ekologickým žalem, vnímáním rostlin či vztahem k „invazivním“ druhům. Součástí umělecké praxe je také kolektivní práce a spolupráce s Martinem Nytrou a Klárou Soukupovou. Iva Davidová studuje Ateliér video na FaVU v Brně, kde dříve studovala také malbu, a působí jako lektorstvo radikální imaginace ve Vesně.

Malíř Yakub Diviš se ve své tvorbě věnuje především olejomalbě, v níž zkoumá možnosti figurace, krajiny i abstrakce. Jeho práce vyrůstá z potřeby zachovat si vlastní autonomní výtvarný jazyk mimo módní trendy a zavedené postupy. V obrazech často proměňuje konkrétní motivy pomocí makroperspektivy v abstraktní struktury nebo pracuje s figurou a krajinou se surrealistickými prvky. Od roku 2011 se věnuje také lektorování vlastních výtvarných kurzů a otevírá svůj ateliér studentům neortodoxní malby.

Grafička a kreslířka Dagmar Dolíhalová se věnuje především dřevorytu, dřevořezu, hlubotiskovým a kombinovaným technikám. Vedle volné tvorby vede výtvarné kurzy v Brně a Praze. Vystudovala ilustraci a grafický design se specializací na grafiku na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara v ateliéru Mikoláše Axmanna a v rámci programu Erasmus studovala také na Uniwersytet Artystyczny im. Magdaleny Abakanowicz v Poznani. V roce 2022 získala ocenění ve studentské kategorii za tisk z hloubky v soutěži Grafika roku 2021 a stala se členkou Sdružení českých umělců grafiků Hollar Praha.

Jana Sojková – Estuarium
Sochařka a intermediální umělkyně Jana Sojková (*1988) se pohybuje na pomezí objektu, instalace a performance. Ve své tvorbě zkoumá vztah přírody a artificiálnosti, tělesnosti a prostoru a pracuje s organickými i syntetickými materiály, například textilem, solí, peřím či bioluminiscenčními řasami. Důležitou součástí jejích projektů je proměnlivost v čase a aktivní přítomnost diváka.

Výstavou Estuarium se zároveň otevírá nová brněnská galerie EstuAr(t) Space, zaměřená především na sochu a objekt s přesahy k materiálové a environmentální udržitelnosti. Jana Sojková pro její otevření vytvořila proměnlivý textilní objekt pracující s vodním prvkem, který propojuje vnitřní a vnější prostor galerie a poeticky rozvíjí motiv přílivu a odlivu.

Ateliér malířství 3 na FaVU vědomě expanduje za hranice klasického závěsného obrazu. Ačkoliv je malba primárním východiskem, zájem o práci s textilem, jeho materialitou a pamětí, projevuje vícero studentstva napříč ateliérem. Příkladem mohou být díla Hany Glozové, Rostislava Czudka či Marie Hrachovcové, kteří textil vnímají jako silný sdělovací a komunikační prostředek mezi autorem a divákem.

Václav Kyselka – Vyvřeliny
Sochař Václav Kyselka představuje v galerii a kavárně SenNaPoli aktuální výběr své tvorby. Součástí výstavy jsou také skulptury instalované v přilehlém parku v rámci projektu otevřené galerie S/N/P – Socha/Názor/Prostor a po setmění dva světelné objekty na fasádě domu. Během DOA se návštěvníci mohou setkat přímo s autorem a zúčastnit se komentované prohlídky.

Foto: Michaela Dvořáková

Architektka a malířka Petra Gescheidtová se vedle vlastní architektonické praxe věnuje olejomalbě. Ve své tvorbě se původně soustředila na dynamické motivy tekoucí vody, později se její pozornost přesunula především k figurální a portrétní malbě. Její obrazy jsou charakteristické výraznou barevností a energií, opakovaně se v nich objevuje také téma piety. Vystudovala Fakultu architektury VUT v Brně, kterou absolvovala v roce 2004. Olejomalbě se věnuje ve svém ateliéru ve Václavské ulici.

Intermediální umělec Pavol Godiška pracuje především s kresbou, objektem a site-specific instalací. Ve své tvorbě vychází z osobní zkušenosti a zabývá se tématy identity, genderu, konzumerismu a společenských představ o úspěchu či ideálním těle. Jeho práce propojují prvky internetové a romantické estetiky a často pracují s napětím mezi každodenností, osobní touhou a idealizovanými představami. V roce 2025 absolvoval Ateliér intermédií na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně.

V současnosti je rezidentkou Inkubátoru Open Studios Art Hub Brno, který letos sdílí s Helenou Ticháčkovou.

Inkubátor Open Studios je roční rezidenční program pro absolventky a absolventy Fakulty výtvarných umění VUT v Brně a Fakulty umění Ostravské univerzity. Jeho cílem je usnadnit mladým umělcům a umělkyním přechod z akademického prostředí do profesionálního uměleckého provozu a nabídnout jim zázemí pro kontinuální tvorbu bezprostředně po ukončení studia. Program vzniká ve spolupráci s oběma fakultami.

Vizuální umělkyně, malířka a hudebnice Aimee Zia Hasan pochází z Londýna a působí ve Zlíně a Brně. Ve své tvorbě pracuje především s olejomalbou, zároveň však experimentuje i s dalšími médii a technikami. Její symbolicky a metafyzicky laděná práce se zabývá tématy existence, esence a organicity s přesahy do filozofických rovin. Podobná témata rozvíjí také v hudbě a poezii, které se s její výtvarnou tvorbou vzájemně prolínají. Studuje v Ateliéru malby 1 na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně.

Sochařka Tereza Holá se ve své tvorbě pohybuje mezi sochou, kresbou a velkoplošnými site-specific instalacemi. Zaměřuje se na lidskou zkušenost, fyzickou existenci a stopy zanechané lidským jednáním. Zabývá se také vztahem člověka k životnímu prostředí a zvířatům, který propojuje s tématy mateřství, partnerství a sexuality. Výběr materiálů vždy úzce souvisí s tématem – pracuje například se zvířecími kůžemi, recyklovanými PET lahvemi či plechovkami. V posledních letech stále více tíhne k pomíjivým instalacím a sochám z přírodních materiálů, jako jsou seno, tráva nebo rákos. Vystudovala sochařství na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.

Umělec Ondřej Homola se ve své tvorbě dlouhodobě věnuje prchavým okamžikům a efemérním jevům každodennosti. Zachycuje nenápadné chvíle, které se snadno ztrácejí v běžném životě, a proměňuje je v jakési malé slavnosti všednosti. Jeho práce propojují osobní vzpomínky s obecně sdílenými pocity a vybízejí diváka k pozornějšímu vnímání a prožívání. Autor si přitom zachovává osobitý přístup, který se vědomě neřídí aktuálními trendy, ale vychází z vlastní zkušenosti a autentického příběhu.

Restaurátorská a čalounická dílna Patina se věnuje obnově starého nábytku s využitím tradičních řemeslných postupů. Při práci používá například šelak, kostní klih, dláta nebo ruční hoblík a věnuje se také ratanovému výpletu sedáků a tradičnímu čalounění s pružinovou vazbou. Dílna spojuje respekt k původnímu řemeslu s radostí z navracení života starým kusům nábytku.

Jurrie Charvátů se věnuje intermediální tvorbě, performanci, textilu, objektu, instalaci a novým médiím. Ve své práci vychází ze symboliky venkovského prostředí a folkloru, které nahlíží z queer perspektivy. Prostřednictvím drobných performancí a intervencí, často realizovaných v podobě drag, vstupuje do komunitních situací a otevírá témata tradice, genderu a identity. Opakujícím se motivem tvorby je „růžová brambora“, která funguje jako symbol queer zkušenosti na venkově.

Malíř Adam Kachlík se věnuje figurální a zobrazivé olejomalbě, portrétu, restaurování a výuce. Tradiční malbu studoval ve Vídni v ateliérech školy VATA pod vedením Dalea Zinkowského a Diany Buitrago. Jeho tvorbu charakterizuje mimetický přístup, strukturální práce s olejomalbou a důraz na technickou výstavbu obrazu. Realistické zobrazení nevnímá jako návrat k historismu, ale jako prostředek k zachycení jemných nuancí skutečnosti a předání emocí prostřednictvím patosu, dramatu či naturalistické symboliky. Ateliér sdílí s Tomášem Zeleným.

Malířka Lenka Kamínková se ve své tvorbě inspiruje přírodou, sny a osobními zážitky. Ve svých obrazech pracuje s kontrastem velkých ploch a detailu nebo s vrstvenými strukturami, do nichž ukrývá drobné příběhy. Vystudovala malbu na SŠUŘ v Brně a následně na VŠVU v Bratislavě. Od roku 2010 vede v Brně výtvarný ateliér pro děti. Vedle malby se věnuje také ilustraci v rámci projektu Kamishibai – japonského papírového divadla.

https://www.atelierkrouzek.cz

Sochařka Andrea Kaňkovská se věnuje volné tvorbě zaměřené na objekt a instalaci a zároveň rozvíjí autorskou platformu Sochařská laboratoř. V jejím rámci vytváří interaktivní zóny, senzorické herny a sochařské sety, které zprostředkovávají umění a architekturu. Ve své praxi propojuje tvůrčí proces s edukací a pracuje také s participativními formáty a procesuálními materiálovými instalacemi.

Výtvarnice Ludmila Karková se věnuje textilní tvorbě, výšivce a patchworku, které propojuje s environmentálními a aktivistickými tématy. V projektu The Motherly Love We Get from Earth převádí do výšivky motivy inspirované přírodními, fyzikálními a biologickými procesy a hledá souvislosti mezi organickým a anorganickým světem. Pracuje přitom s recyklovanými materiály a samotný proces vyšívání chápe jako formu péče. V projektu Comrade Cover vytváří patchworkovou deku z aktivistických nášivek, které vznikají jako nástroj komunitního sdílení, solidarity a sebeidentifikace. Její tvorba tak propojuje vztah k materiálu, ekologické uvažování, craftivismus a zkušenost s občanským aktivismem.

Vizuální umělec Jan Karpíšek (*1981) pracuje s konceptuálním uměním, malbou, performancí a přírodními procesy. Do své tvorby zapojuje například déšť a zasychání simulovaných louží na plátně, interakci artefaktů se včelami medonosnými nebo akční malbu s biouhlem v rámci rituálních performancí. Jeho práce směřuje k prožitku propojení mysli, těla, přírody, tvorby a každodenního života. Vystudoval Fakultu výtvarných umění VUT v Brně. Během DOA mohou návštěvníci zavítat do jeho zahrady-ateliéru, nahlédnout do včelstev a ochutnat čerstvý nektar z plástve.

https://www.artgraduates.com/artist/jan-karpisek?lang=cs

Václav Kočí je vizuální umělec věnující se zejména konceptuální malbě. Zároveň je jedním z organizátorů Open Studios, události, jež pravidelně zprostředkovává výtvarné umění širokému publiku. Studoval v ateliéru malby na Fakultě výtvarných umění VUTv Brně, doktorát získal tamtéž. Působí také jako pedagog Fakulty stavební VUTv Brně.
Jeho malby, akryly na plátně, jsou na první pohled charakteristické užitím geometrické abstrakce, jež zprvu působí jako čistá vizuální hra s plochou, linií a barvou.

Vizuální umělkyně Maud Kotasová (*1980) se věnuje vyšívaným a grafickým kovovým objektům, monumentální výšivce ve veřejném prostoru a environmentálním instalacím. Výšivku chápe jako konceptuální jazyk, v němž je sdělení důležitější než samotná estetika. Po studiu na FaVU VUT v Brně několik let žila a pracovala na cestách po Evropě a později v katalánských Pyrenejích, dnes působí v Brně. Ve své tvorbě pracuje také s textem a grow artem. Vystavovala například v Pragovka Gallery, Domě umění města Brna, Bratislavě, Bukurešti nebo na bienále v mnichovském Haus der Kunst.

Intermediální umělec Ondřej Kotrč je absolventem Ateliéru malířství 3 na FaVU VUT v Brně. Ve své tvorbě zkoumá především vztah malby a objektu a soustředí se na estetické i materiálové řešení uměleckého díla jako autonomního nositele informace. Pracuje se světelnými aspekty malby, fantasy estetikou a popkulturními prvky, jejichž význam posouvá a zasazuje do nových souvislostí.

Vizuální umělkyně Kristýna Kovaříková vychází z expresivní krajinomalby a ve své tvorbě se soustředí především na motivy rostlin a přírody. Od olejomalby postupně přešla také k netradiční práci s kobercem, který vnímá jako měkký, hmatový a zároveň bezpečný materiál pro tvorbu v prostředí sdíleném s dětmi. Její práce tak propojuje výtvarný objekt s užitnou funkcí a otevírá témata každodennosti, péče, mezilidských vztahů a vztahu ke krajině.

Malíř Tomáš Kučera je absolventem Ateliéru malířství 1 na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně. Ve své tvorbě se inspiruje surrealismem, středověkou a renesanční malbou a propojuje automatismus s technikou vrstvené malby. Obrazy vznikají na pomezí vědomých zásahů a volných asociací, často s využitím dekalkomanického otisku, který spoluutváří jejich narativ. Tematicky se dotýkají současné přehlcenosti, anemoie, krize smyslu, odcizení, escapismu a fenoménu osamělosti.

Malíř Petr Kunčík ve své tvorbě pracuje s principy prolínání, vyplňování a vrstvení. Obrazy rozvíjí v širších cyklech, ke kterým se průběžně vrací a paralelně je rozšiřuje. Často vychází z koláží vytvořených z fragmentů renesančních, barokních a rokokových užitných předmětů, ale také z rostlinných a ornamentálních struktur. Namísto klasického plátna používá samet, jehož povrch umožňuje proměnu barev v závislosti na úhlu pohledu. V posledních letech pracuje především s airbrushem v kombinaci se spreji.

Čalounictví Liška je tradiční řemeslná dílna zaměřená na opravy a renovace historického i novějšího nábytku. Při práci kombinuje klasické čalounické postupy s využitím současných materiálů a věnuje se také kurzům, výuce a poradenské činnosti. Součástí nabídky je rovněž výroba nových křesel typu „ušák“ a křesel President, která mají certifikaci Bezpečný nábytek.

Malířka Lucie Lienerová, vystupující pod jménem Lištica, se věnuje figurativní malbě. Namísto klasických malířských médií často pracuje s pastelkami, pastely a voskovkami, které nanáší na dřevěnou překližku v pravoúhlých i nepravidelných formátech. Ve svých obrazech propojuje odkazy k dějinám umění s osobními zkušenostmi ze závodního plavání, péče o koně a vlastního života. Pro její tvorbu jsou charakteristické plošné tahy, monumentalita, snová atmosféra a pocit zastaveného času. Je absolventkou Ateliéru malířství 3 na FaVU VUT v Brně.

Intermediální umělec Petr Lysáček se věnuje především instalacím, objektům a malbě. Ve své tvorbě pracuje s ready-mades, apropriací a recyklací nalezených předmětů, které zasazuje do nových souvislostí a významových vztahů. Typická je pro něj ironie, smysl pro bizarnost a práce se sémantikou, zároveň však jeho díla často směřují k pozitivní pointě a respektu k člověku i okolnímu světu. Sám se dnes s nadsázkou označuje za „umělce v důchodu“ a ke své tvorbě přistupuje uvolněněji, s důrazem na radost, nadhled a svobodu. Na uměleckou scénu vstoupil na počátku 90. let jako člen skupiny Pondělí.

Krajinářská architektka a výtvarnice Anna Magni ve své tvorbě propojuje obě disciplíny. Aktuálně se věnuje tématu skleníků pro zemědělskou velkovýrobu na území Brna a sleduje, jak jsou tyto zanikající technické stavby postupně pohlcovány přírodou. Pracuje prostřednictvím terénních průzkumů, fotografie, kresby a malby. Během DOA otevře svůj zahradní ateliér na tradičně zemědělském předměstí Brna a nabídne také komentovanou procházku po objektech svého zájmu.

Miroslava Maixnerová se specializuje na velkoformátové obrazy vytvářené technikou suchého pastelu. Její tvorbu charakterizuje výrazně členitý, barevně harmonický výtvarný rukopis a důraz na vizuální bohatost obrazu. Usiluje o to, aby její práce nabízely pozitivní emocionální zážitek a zároveň vybízely k opakovanému pozorování a objevování nových detailů a souvislostí. Během DOA otevře svůj ateliér nedaleko Malinovského náměstí v Brně.

Tomáš Rossí – Můj herbář
Malíř Tomáš Rossí ve své nejnovější tvorbě vychází z pozorování prostředí kolem svého venkovského ateliéru. Inspirují jej především přírodní prvky a rostlinné detaily, které v obrazech rozvíjí prostřednictvím barvy, světla a spontánního malířského rukopisu. Výstava Můj herbář ve Vile Löw-Beer představuje výběr z tohoto aktuálního souboru.

Malíř a fotograf Zdeněk Náplava se ve své malířské tvorbě věnuje především tématu světla v jeho duchovní rovině. Pracuje s olejem na plátně a vychází z tradice lyrické abstrakce, v níž propojuje vztahy barvy, tvaru a světla. Světlo v jeho obrazech nevystupuje pouze jako vizuální prvek, ale stává se samotným prostorem a místem pro meditaci. Vedle malby se profesně věnoval také divadelní, abstraktní a architektonické fotografii.

Vizuální umělkyně Sabina Navrátilová se ve své tvorbě pohybuje především v oblasti performance a narativně pojatých intermediálních projektů. Vytváří poetické příběhy obývané symbolickými postavami a předměty ze světa, který zneklidňujícím způsobem zrcadlí naši realitu. Prostřednictvím estetiky podivna zkoumá křehkou hranici mezi samotou a nadějí. Studuje v magisterském programu na FaVU VUT v Brně v Ateliéru performance pod vedením Julie Bény a Jakuba Jansy.

Vizuální umělec Kryštof Netolický se věnuje malbě, tvorbě zinů, experimentální elektronické hudbě a v posledních letech také textilu. Jeho akrylové obrazy vycházejí z naivní malby, estetiky graffiti a streetartu a inspirují se každodenním životem. V textilní tvorbě experimentuje s potiskem, malbou a výšivkou a ve spolupráci s Tomem Holičem vytváří také autorské oděvy, především zdobné pracovní bundo-košile.

Výtvarnice a designérka Hana Novotná se věnuje volné tvorbě, keramice, porcelánu a designu. Vystudovala Ateliér keramiky a porcelánu na VŠUP v Praze a studovala také na University of Industrial Arts v Helsinkách. Vedle vlastní tvorby se dlouhodobě věnuje pedagogické činnosti na vysokých uměleckých školách v Česku i v zahraničí. Od 90. let pravidelně vystavuje doma i v zahraničí a její práce jsou zastoupeny ve veřejných i soukromých sbírkách. Je členkou mezinárodní organizace AIC-IAC a od roku 2022 působí v její Radě pro východní Evropu. V roce 2018 vydala knihu Porcelán +.

https://www.instagram.com/hana__nov/

Malíř Lukáš Orlita se ve své tvorbě věnuje symbolické figurální malbě s psychologickými a spirituálními přesahy. V obrazech pracuje se symboly a skrytými alegoriemi, které propojuje do širších významových celků. Maluje převážně technikou olejomalby.

Malíř Samuel Paučo (*1986) ve své tvorbě zkoumá samotnou podstatu malby a vztah mezi abstraktním gestem a iluzivním zobrazením. Obrazy vznikají v procesu, v němž kombinuje náhodu s vědomou korekcí a z barevných ploch postupně nechává vystupovat tvary připomínající krajinu, architekturu či jiné fragmenty skutečnosti. Charakteristická je pro něj expresivní práce s barvou, vrstvením a lepicí páskou, pomocí níž obrazovou plochu narušuje a strukturuje. Vedle malby vytváří také objekty, v nichž princip vrstvení rozvíjí v prostoru. Vystudoval Ateliér malby 2 na FaVU VUT v Brně u Martina Mainera a dlouhodobě žije a tvoří v Brně.

https://www.samuelpauco.com
https://www.instagram.com/paucosamuel/

Vizuální umělkyně Ekaterina Plechkova ve svém autorském projektu Amica Caterina propojuje textilní tvorbu, ilustraci a řemeslo. Kresby ze skicáku převádí na vesty a košile, zároveň pracuje s výšivkou a látkou jako s kresebnými a malířskými prostředky. Projekt navazuje na pojetí, v němž se umění přirozeně prolíná s řemeslem a užitá tvorba s volným uměním. Podobně jako ve své divadelní tvorbě zaměřené na divadlo objektů hledá také ve výtvarné práci způsoby, jak propojovat osobní mytologii s univerzálními symboly.

Kreslíř Jonáš Prkno (*1999) se věnuje kresbě s prvky humoru a nonsensu. Charakteristická je pro něj jednoduchá linie, pomocí níž zachycuje podněty z každodenního okolí i vlastní myšlenky a asociace. Vedle kresby experimentuje také s drobnými intervencemi do prostoru a s manipulací běžných předmětů. Vystudoval Učitelství pro 1. stupeň ZŠ v Liberci a v současnosti studuje v Ateliéru malby 2 na FaVU VUT v Brně pod vedením Luďka Rathouského a Ondřeje Homoly.

Portfolio: https://drive.google.com/file/d/1hNztCL2068mJh4wcNHWy8nZOq8pk7_cG/view?usp=drivesdk
Zastoupení v artotéce Moravské galerie: https://artoteka.moravska-galerie.cz/#!/records/518cc003-26bb-493e-9008-8e7fe91d4f75

Čalounická dílna Pohovenda se věnuje renovaci starého nábytku a specializuje se především na čalounické řemeslo. Pracuje s klasickými i současnými postupy a charakteristická je pro ni také hravá práce s barevnými kombinacemi potahových látek. Během DOA mohou návštěvníci nahlédnout do prostředí dílny a seznámit se s tím, co všechno renovace a čalounění nábytku obnáší. Z nadšení pro starý nábytek vznikl také projekt Krásná cimra, který usiluje o zachování odkazu významných generací nábytkových designérů.

Jan Rajlich ml. je brněnský grafik, grafický designér, malíř, kreslíř a pedagog. Doménou jeho tvorby je kresba, od 80. let se zároveň řadí k průkopníkům počítačové grafiky. V posledních desetiletích se věnuje především autorským plakátům s automatickými texty blízkými konkrétní poezii. Vystudoval architekturu na VUT v Brně a dlouhodobě působí také pedagogicky, mimo jiné na Oboru průmyslového designu FSI VUT v Brně. Je předsedou Sdružení Bienále Brno a členem Rady uměleckého Sdružení Q. Za svou tvorbu získal řadu ocenění, naposledy bronzovou medaili na Mezinárodním bienále plakátu ve Varšavě v roce 2025.

E-shop:
https://www.terryhoponozky.cz/plakaty/parametr-1-autori/8460-rajlich-jan-ml
https://www.t-shock.eu/cs/shop/CCRq?fbclid=IwAR1L6UzsF_LkW7Ex8K5gOC9snnrxdwCbYT9a8xm9PsvoS2etR8jBLRxNnCc

Malířka Terezie Rausová se ve své tvorbě věnuje hmyzu jako přehlíženému, ale zásadnímu aktérovi ekosystému. Prostřednictvím neonové, varovné barevnosti, antropomorfních prvků a fluorescenčních skleněných objektů vytváří díla, která fungují jako vizuální memento současné ekologické krize. Zajímá ji, jak je hmyz zobrazován ve vizuální kultuře a jak tyto obrazy ovlivňují lidský vztah k přírodě, biodiverzitě a environmentální politice. Ve své práci přitom vychází také z motivů sci-fi filmu a literatury.

Ilustrátorka, komiksová autorka a výtvarnice Kamila Restrepo se věnuje kresbě, malbě, ilustraci a psanému slovu. Ve svých komiksových manifestech zpracovává témata života, mezilidských vztahů a emočně udržitelného rodičovství. Je autorkou knih Hledám, hledám (Meander, 2024) a Princezna a slunce svit (Centrala, 2026). Tvoří také ilustrovaná přání a v ateliéru v Káznici se nově pouští do větších malířských formátů.

https://blaho-prani.cz

Vizuální umělkyně Anna Roháčová se ve své tvorbě zabývá vztahem člověka k lokálním přírodním materiálům a proměnou tradičních způsobů jejich zpracování. Zaměřuje se především na ovčí vlnu, jejíž současné postavení v českém prostředí propojuje s otázkami řemesla, průmyslové výroby a nástupu syntetických materiálů. Výchozí objekty vytváří z vlny darované chovateli, pro které dnes tento materiál často představuje spíše odpad než cennou surovinu.

Vizuální umělkyně Eliška Sedláčková pracuje s malbou, objektem a instalací. Ve své tvorbě se zabývá tématy identity, zakořenění a proměny osobní zkušenosti a zkoumá napětí mezi autenticitou a sociální rolí, intimitou a její veřejnou prezentací. Prostřednictvím motivů zvířat a vztahů reflektuje emoce, zranitelnost a proces uzdravování. Tvorbu vnímá jako dialog s materiálem a prostorem a jako hledání rovnováhy mezi chaosem a klidem, blízkostí a odcizením.

Malíř Lumír Seifert ve své tvorbě osciluje mezi figurací a abstraktním tvarovým zjednodušením. Pracuje s organickými i geometricky stylizovanými formami a střídá různé malířské přístupy od výrazného barevného vymezování tvarů po kresebněji pojaté kompozice. Pro jeho obrazy je charakteristický energický, často pastózní rukopis a expresivní, dynamické pojetí. Vedle monumentálních pláten vytváří také komornější a uvolněnější malířské studie, často inspirované krajinou a přírodními motivy.

Róbert Snopčok se vedle svého povolání lékaře věnuje především olejomalbě. Ve svých obrazech zachycuje přírodní zákoutí i lidské tváře a soustředí se na motivy, které jej oslovují svou krásou a atmosférou.

Sochař a vizuální umělec Alberto Gedeón Soto pochází z Peru a od roku 2014 žije a tvoří v Brně. Vystudoval Akademii výtvarných umění v Limě a dále pokračoval ve studiu ve Španělsku. Ve své tvorbě se zaměřuje především na lidské a zvířecí figury a vychází ze silného vztahu ke klasickému umění. Účastnil se řady sochařských sympozií zaměřených na práci s kamenem po celé Evropě. Vedle volné tvorby realizuje veřejné i soukromé zakázky, věnuje se funerálnímu umění a výuce sochařství. Jeho ateliér se nachází v areálu Zahradnictví CAREX nedaleko brněnské zoo.

Malíř Jan Spěváček se věnuje především expresivní velkoformátové krajinomalbě a figurální tvorbě. Výrazným motivem jeho obrazů je vodní živel, který zpracovává v různých polohách od meditativních, minimalistických a kaligrafických kompozic přes grotesku až po romanticky laděná zákoutí. Vedle malby se věnuje také portrétu, kresbě, ilustraci, grafice a kurátorství. Realizuje rovněž dobové malby v historických objektech; v dostavbě Santiniho komplexu v Mariánské Týnici vytvořil soubor jedenácti velkoformátových fresek v duchu pozdního baroka. Je absolventem Ateliéru malby u Jiřího Načeradského na FaVU v Brně.

Vizuální umělec Jiří Staněk (*1990) se ve své tvorbě zabývá transformací papíru a zkoumá limity plochy jako základního výtvarného prvku. Papír převádí do geometrických struktur, které se postupně proměňují v organické vlny a ztrácejí svou původní materiálovou podstatu. Z těchto forem vytváří monumentální instalace i drobné objekty. Pro jeho práci jsou charakteristické exaktnost, obsedantnost, perfekcionismus, důraz na strukturu a manipulaci prostoru. Využívá přitom klasické grafické, malířské i sochařské techniky.

Střední škola umění a designu a vyšší odborná škola Brno představí v rámci DOA tvorbu oborů, které se ve studiu zaměřují na textil a oděv – Design oděvu, Ekotextil design, Design interiéru a textilu a Oděvní a textilní design. Studentské práce ukážou různé přístupy k textilní tvorbě a současnému oděvnímu designu.

Součástí zahájení DOA ve čtvrtek 17. září ve Šmeral Art Factory bude také módní přehlídka, která představí tvorbu studentů a studentek všech oděvních oborů. Kolekce vznikají v dialogu mezi tradičními textilními technikami a současnými přístupy k designu a nabídnou mimo jiné autorské interpretace technik art protis a modrotisku.

Restaurátor nábytku Jakub Šarhan vystudoval VOŠ restaurování nábytku a architekturu na UMPRUM u prof. Smetany. Dvanáct let získával zkušenosti v oboru restaurování v norském Trondheimu a po návratu založil vlastní ateliér SynchroniCity. Ve své práci se věnuje obnově starého nábytku a dalších interiérových prvků, jimž s respektem k původnímu charakteru navrací funkci i nový život. Vedle zakázkového restaurování realizuje také autorské renovace a individuální workshopy.

Šmeral Art Factory je nový kulturní a galerijní prostor, který vzniká v nevyužité hale industriálního areálu fungující továrny Šmeral v Brně. Nabízí sezónní program zaměřený na současné umění – výstavy, performance, tvůrčí spolupráce, workshopy i neformální setkávání. Projekt vede Eva Prázdná ve spolupráci s pražskou Chemistry Gallery, která do něj vnáší kurátorské know-how a propojuje brněnskou scénu s umělci z Česka i zahraničí. Součástí areálu bude také legální mural wall v kurátorském režimu, zóna pro dílny a venkovní zázemí. Díky poloze u brněnské cyklostezky je prostor otevřený širokému publiku – od milovníků umění po náhodné kolemjdoucí.

Skupinová výstava Zbytky budoucnosti představí díla Judity Levitnerové, Jana Bražiny, Daniely Mikuláškové, Inez Tuschnerové, Maud Kotasové, Vojtěcha Luksche, Kristýny Kovaříkové, Michala Miži Mitra, Venduly Chalánkové a Martina Skalického.

Vernisáž výstavy a zahájení DOA se uskuteční ve čtvrtek 17. září od 18.00.

Program: performance tvůrčího dua Limi.noko, módní přehlídka Střední školy umění a designu a vyšší odborné školy Brno, DJ.

Malířka Karolína Šrámková (*1992) se inspiruje krajinou – vnější i vnitřní. Ve své tvorbě propojuje hlubinnou imaginaci, osobní zkušenost a pozorování přírodních procesů. Krajinu vnímá jako organismus schopný nést čas, proměnu i latentní pohyb; její fragmenty, textury a vnitřní uspořádání se pro ni stávají stopami procesů, které jsou zároveň geologické i psychické. Do organických struktur obrazů často vstupuje geometrie jako otisk lidské racionality a potřeby řádu.

Studovala na Pedagogické fakultě v Praze, kde se věnovala malbě pod vedením Martina Velíška, a zkušenosti získala také v ateliéru malby na pražské Scholastice u Roberta Šalandy. Absolvovala stáž na Akademii v Lisabonu a rok pobývala na Islandu, který pro ni zůstává silným zdrojem inspirace. Malbu chápe jako způsob zkoumání otázek spojených s životem a jeho prožíváním; hlubinné imaginaci se věnuje také jako průvodkyně a terapeutka.

Hudební skladatel, improvizátor a vizuální umělec Peter Graham Jaro, vlastním jménem Jaroslav Šťastný, vyučuje na brněnské JAMU. V kontextu české hudby se dlouhodobě pohybuje mimo její ryze akademické rámce a zajímá se o nekonvenční přístupy k hudební tvorbě. Od počátku 70. let patřil k nemnoha českým skladatelům, kteří pracovali s grafickými a konceptuálními partiturami. Vizuální tvorbě se jako autodidakt věnuje od roku 2013. Jeho díla jsou zastoupena ve sbírkách Muzea umění Olomouc, Moravské galerie i v soukromých sbírkách.

Vizuální umělkyně Pavlína Temcsáková je absolventkou Fakulty výtvarných umění VUT v Brně. Ve své tvorbě propojuje malířské, sochařské a performativní přístupy a pracuje také s videem a foukaným sklem. Dlouhodobě se zabývá pamětí těla, intimitou, osobními rituály a možnostmi proměny prostřednictvím prožitku. Součástí její autorské identity je také víla Sugarwindfairy, prostřednictvím níž rozvíjí hravou a magickou polohu tvorby zahrnující autorská trička, mikiny, šperky a drobné obrazy. Během DOA otevře svůj ateliér v centru Brna.

Malířka Helena Ticháčková ve své tvorbě propojuje současnou malbu s principy historické ikonomalby. Pracuje především s deskovým obrazem a zajímá ji způsob výstavby malby, práce se světlem, barvou a perspektivou. V jejích obrazech se objevují lidské figury, architektura a předměty každodennosti, jejichž vzájemné vztahy otevírají témata domova, identity a blízkosti. Ve své diplomové práci Proluka se zabývala technologií ikonomalby a motivem „nedostavěného“ domova. Absolvovala Ateliér malířství 1 na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně.

V současnosti je rezidentkou Inkubátoru Open Studios Art Hub Brno, který letos sdílí s Pavolem Godiškou.

Inkubátor Open Studios je roční rezidenční program pro absolventky a absolventy Fakulty výtvarných umění VUT v Brně a Fakulty umění Ostravské univerzity. Jeho cílem je usnadnit mladým umělcům a umělkyním přechod z akademického prostředí do profesionálního uměleckého provozu a nabídnout jim zázemí pro kontinuální tvorbu bezprostředně po ukončení studia. Program vzniká ve spolupráci s oběma fakultami.

Výtvarnice Alžběta Tkadlecová se věnuje autorské tvorbě šperků z drahých kovů. Ve své práci propojuje tradiční šperkařské postupy se současnými přístupy k designu a formě.

Malířka Radka Tomaschek Škodová pochází ze Slovenska a působí v Brně. Ve své tvorbě se věnuje především figurální malbě ženských postav, jejímž prostřednictvím zkoumá autenticitu lidských prožitků a komplexitu ženské zkušenosti. Zajímá ji, jak se společenské proměny otiskují do intimního světa jednotlivce – do pocitů osamělosti, napětí i ambivalence mezi svobodou a izolací. Její obrazy otevírají prostor pro introspekci a zároveň konfrontaci s předsudky a společenskými očekáváními. Tvoří ve vlastním domácím ateliéru v Brně.

Vizuální umělkyně Kristýna Tůmová se věnuje především malbě, keramice, velkoformátovým realizacím v interiéru i exteriéru a počítačové grafice. Pro její tvorbu je charakteristická výrazná barevnost, dekorativnost a bizarně poetická imaginace. Častým motivem jsou zvířata, která v jejím podání získávají fantaskní, místy až nadreálný charakter. Narodila se a žije v Brně. Vystudovala produktový design na SŠUŘ, vizuální tvorbu a výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě MU a grafický design na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně.

Galerie Umakart je nezávislou kurátorskou a experimentální platformou orientující se zejména na prezentaci tvorby nastupujících autorů. S ohledem na fakt, že prostor galerie využívá výkladní skříně neobsazeného obchodu, je divákům umožněna jedinečná příležitost „navštívit“ galerii 24 hodin denně. Důležitým prvkem tohoto specifického výstavního prostoru ovšem zůstává jeho schopnost sociální a kulturní interakce.

Malířka Natálie Unzeitigová se věnuje figurální olejomalbě, kterou chápe jako prostředek komunikace s divákem. Prostřednictvím výrazu, pohybu a postoje postav vytváří alegorické a symbolické situace založené na vztahu mezi dvěma polaritami. Ve své tvorbě pracuje s motivem nadřazené entity v kontrastu s lidským, tělesným a pomíjivým bytím. Zdánlivý dualismus však zároveň narušuje vznikajícím vztahem mezi oběma figurami.

Pedagožka Romana Vaďurová se dlouhodobě věnuje vedení výtvarných a tvořivých kurzů pro děti i dospělé. Ve své dílně i mimo ni pořádá výtvarné kroužky, tematické dílny, kurzy pro školní družiny, narozeninové oslavy či přátelská setkání. Pracuje s různými výtvarnými a řemeslnými technikami a své zkušenosti předává také pedagogům v rámci vzdělávacích tvořivých kurzů. Je absolventkou řady výtvarných a kreativních kurzů a při své práci vychází z dlouholeté pedagogické praxe.

Malířka Martina Valchářová ve své tvorbě propojuje vlivy prostředí elektronické hudby a venkova. Ve svých obrazech pracuje s estetikou sound systémů, travelerským způsobem života a dočasnými autonomními zónami spojenými s eskapismem a nomádstvím. Zajímá ji pomíjivost a dočasnost i specifická krása chátrajících, zapomenutých míst a komunit, jejichž skrytý půvab se snaží zviditelňovat. Absolvovala Ateliér malířství 2 u Luďka Rathouského na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně, rezidenční pobyt v uměleckém centru Die Spinnerei v Lipsku a rezidenční program Open Studios.

Keramička Tereza Viková ve své tvorbě vychází ze zvědavosti, hravosti a silného vztahu k materiálu. Její keramické práce jsou charakteristické způsobem zpracování, který vizuálně připomíná linoryt.

Vizuální umělkyně Lenka Witassek studuje na Fakultě umění Ostravské univerzity v ateliéru, který dříve vedl Daniel Balabán. Ve své tvorbě se zabývá především figurou a její fragmentací, tělesností a existenciálními otázkami. Pracuje také s fotografií, kterou dále deformuje a přetváří.

Vizuální umělkyně a kurátorka Sara Wollasch (ona/její) se ve své tvorbě zabývá tělesností, péčí a hledáním nových forem soužití. Pracuje s performancí, sochou a instalací a využívá nahotu i stylizaci těla jako výrazové prostředky. Důležitými tématy její práce jsou láska a existenciální ironie. Od roku 2023 působí jako kurátorka Galerie Umakart, kde se zaměřuje na tělesnou imaginaci, historické analogie a humor. V roce 2016 spoluzaložila s Bárou Smékalovou (Schreier) umělecké duo NEWkus, které pracuje s performancí zaměřenou na tělo a s estetikou trash. Sara Wollasch vystudovala Fakultu výtvarných umění VUT v Brně a ve svých projektech často přímo zapojuje publikum.

Oděvní designérka Jaroslava Zavoralová tvoří pod značkou Jako Zjara. Ve své tvorbě se zaměřuje na originální oděvy s důrazem na pohodlí, funkčnost a kvalitní, pokud možno přírodní materiály. Charakteristickým prvkem jsou autorské výšivky, často inspirované přírodními motivy. V poslední době se stále více věnuje také upcyklaci a využívá zbytkové textilní materiály od menších českých značek, čímž svou tvorbu posouvá směrem k větší udržitelnosti a originalitě.

Sochař Tomáš Zelený se ve své tvorbě inspiruje přírodou a světem snů a hledá rovnováhu mezi skutečností a imaginací. Vystudoval Střední průmyslovou školu kamenickou a sochařskou v Hořicích a následně Fakultu výtvarných umění VUT v Brně, kde studoval pod vedením Michala Gabriela a Tomáše Medka. Některá jeho díla jsou trvale umístěna ve veřejném prostoru. Vedle vlastní tvorby se věnuje také pedagogické činnosti a vede kurzy sochařství. Ateliér sdílí s malířem Adamem Kachlíkem.

Textilní výtvarnice Jana Dušková se patchworku věnuje od roku 2002 a od roku 2004 také vede kurzy pro začátečníky i pokročilé. V témže roce uspořádala svou první samostatnou patchworkovou výstavu v Tišnově. Jejími kurzy prošlo více než 1700 účastnic a účastníků; od roku 2023 probíhají výhradně online a jsou tak dostupné zájemcům z celé České republiky i Slovenska. V roce 2025 byla v rámci 17. ročníku mezinárodní kreativní a textilní výstavy BRNO PATCHWORK MEETING vybrána jako „Hvězda českého klasického patchworku“.

TEA – CAPUT!

Sochařka TEA (*1993, Praha) se ve své tvorbě dlouhodobě věnuje lidské figuře, kterou chápe především prostřednictvím formy a celku. Pro její práci je charakteristické experimentování s různými materiály, například polyesterovou pryskyřicí, pískem nebo mozaikou, kterou využívá také k pokrývání povrchu soch. Retrospektivní výstava CAPUT! v Galerii Josefa Jambora se soustředí na motiv hlavy v různých variacích a podobách. TEA je absolventkou Fakulty výtvarných umění VUT v Brně, kde studovala pod vedením Michala Gabriela. Její práce byly představeny mimo jiné v Alšově jihočeské galerii, pražské Bold Gallery nebo v Musée de Bretagne ve Francii.

Výstava potrvá od 18. 9. do 22. 11. 2026.

Hačati – otevřená čalounická dílna v Tišnově je kreativní prostor Moniky a Petry, které spojuje vztah k řemeslu, designu a udržitelnosti. Věnují se renovaci starého nábytku, zakázkovým opravám křesel, židlí a taburetů, tvorbě autorských čalouněných křesel i vedení kurzů pro veřejnost.

Na téma letošního ročníku DOA navazují přirozeně – textil je středobodem jejich práce. V dílně představí vzorníky potahových látek od českých i zahraničních výrobců a ukážou, jak může správně zvolený materiál proměnit charakter renovovaného nábytku, například ikonických křesel Jindřicha Halabaly. Pracují s geometrickými i florálními vzory a dávají přednost látkám s podílem přírodních vláken, jako jsou vlna, bavlna nebo len. Inspiraci a nové kolekce letos přivezly také z mnichovského veletrhu Münchener Stoff Frühling.

Malířka Alžběta Hanzlová se věnuje především abstraktní malbě a práci s velkými formáty, které vnímá jako nositele charakteru konkrétního místa. Její obrazy vznikají v procesu postupného vrstvení, redukce a hledání koncentrovaného vizuálního pole s přímým účinkem. Vznikají samostatně i v dialogu s konkrétním prostorem. Vztah k prostoru rozvíjí také ve scénografii pro divadlo a televizi a v grafickém designu.

Společně s Kateřinou Helešicovou a Jitkou Špánkovou vystavuje také v místní staré škole na návsi v rámci projektu Ateliér za tabulí.

Vizuální umělkyně Kateřina Helešicová se věnuje především macramé a tvorbě mandal technikou dot art painting. Ruční práci vnímá jako způsob zpomalení, soustředění na přítomný okamžik a hledání rovnováhy mezi jednotlivým detailem a výsledným celkem. Macramé se věnuje od roku 2020, později svou tvorbu rozšířila také o tečkovanou malbu. Své zkušenosti předává na workshopech, v nichž klade důraz nejen na výsledné dílo, ale především na samotný tvůrčí proces, odpočinek a radost z práce rukama.

Společně s Alžbětou Hanzlovou a Jitkou Špánkovou vystavuje v místní staré škole na návsi v rámci projektu Ateliér za tabulí.

Umělecký kovář Matouš Kvíčala se věnuje autorské i zakázkové tvorbě. Vyrábí kované modely letadel pro sběratele a milovníky historie, sekery, nože i další užitné předměty, stejně jako brány, ploty, grily, udírny a drobné prvky pro architekturu a zahradu. Výraznou součástí jeho práce je damašková ocel, kterou využívá především při tvorbě nožů, ale také v menších autorských objektech a špercích. Při zakázkové tvorbě hledá řešení odpovídající konkrétnímu prostoru i potřebám zadavatele. Během DOA zve návštěvníky přímo ke své výhni a nabízí možnost nahlédnout do procesu kovářské práce.

Vizuální umělec Pavel Kytner (*1998) působí v Praze a na Vysočině. Ve své tvorbě zkoumá vztah mezi organickým a konstruovaným prostředím a prostřednictvím suchého pastelu a umělecké grafiky zachycuje strukturu, kontrasty a atmosféru městských krajin. Vystavoval mimo jiné v Galerii Josefa Jambora v Tišnově a Galerii Korek ve Valticích, absolvoval rezidenční pobyt ve francouzské Remeši a své práce prezentoval také v Německu. Jeho tvorba byla publikována v časopise Grapheon a několikrát oceněna v soutěži Grafika roku.

Během DOA otevře svůj ateliér a představí nejnovější práce z posledních dvou let, zahrnující kresby, malby a grafiky.

Keramička Pavla Libenská vede nově otevřenou keramickou dílnu v opravené části benediktinského kláštera. Nabízí zde kurzy točení na kruhu a modelování pro dospělé i děti, a to v podobě dlouhodobých i jednorázových lekcí. Vedle pravidelných kurzů pořádá také externí keramické workshopy mimo prostor dílny.

Malířka, grafička a ilustrátorka Martina Lupe Švarcová ve své tvorbě propojuje barvu, strukturu a příběh. Malbu chápe jako spontánní hru barev, skvrn, tvarů a nálad, zatímco v grafice a perokresbě rozvíjí snové motivy, surrealní symboliku a intuitivní proud myšlenek. Inspiraci čerpá z přírody i vlastních vnitřních prožitků. Vedle plošné tvorby se věnuje také mozaikám a prostorovým objektům, s jejichž vznikem mohou návštěvníci blíže seznámit v jejím ateliéru v Budkovicích.

Podhorácké muzeum, pobočka Muzea Brněnska, sídlí od roku 1955 v barokní budově bývalého proboštství v areálu národní kulturní památky Cisterciácké opatství Porta coeli v Předklášteří. Návštěvníkům nabízí čtyři stálé expozice i sezónní výstavy. K nejstarším patří Paleontologie a mineralogický systém, doplněná o regionální část Minerály na Tišnovsku. Historii přibližují expozice Měšťanský obytný interiér z přelomu 19. a 20. století a Dějiny a současnost kláštera Porta coeli, jejíž součástí je také videoprezentace gotických prostor kláštera. V pravidelných intervalech jsou zpřístupněny rovněž prostory klášterního, dnes farního kostela.

Památník písemnictví na Moravě sídlí v atraktivním prostředí nejstaršího kláštera na Moravě.
V rámci DOA bude volný vstup do výstav:

Zobrazit svět!
Výstava historických map z rajhradské klášterní sbírky.

Exlibris pod lupou
Výstava grafických knižních značek spojená s interaktivní hrou pro děti a výtvarnou soutěží pro malé i velké.

Josef Saska: malby, grafiky
Výstava představující malířskou a grafickou tvorbu Josefa Sasky.

Šperkařka Zuzana Peroutková tvoří pod značkou Zualu design a ve své práci dává nový život surovým i upcyklovaným materiálům. Ručně brousí kameny z českých lomů, tvaruje upcyklovaný hliník včetně přetavených plechovek a pracuje také s akrylátovým sklem. Charakteristické je pro ni spojování kontrastních materiálů a forem – drsnosti kamene s lehkostí akrylátu a hliníku, minimalismu s výraznějšími detaily. Každý šperk vzniká precizní ruční prací s důrazem na tradiční řemeslo, originalitu a udržitelnost.

Malíř a grafik Jan Pražan vnímá malbu jako celoživotní proces poznávání okolního i vnitřního světa. Radost z tvorby a vlastní zkušenosti sdílí také v rámci výtvarných projektů na školách. V roce 2012 absolvoval Ateliér malby II pod vedením Martina Mainera na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně. Zájem o výtvarnou tvorbu, fungování lidské mysli a její propojení s přírodním světem dále rozvíjí studiem ekoarteterapie.

Výtvarnice Zuzana Secová vystudovala výtvarnou výchovu a český jazyk, řadu let učila a nyní se naplno věnuje vlastní tvorbě. V ateliéru NADNEBÍ vznikají originální keramické výrobky, drátované dekorace i malby. Ve své práci propojuje cit pro materiál s touhou tvořit věci, které přinášejí radost a potěšení.

Figurální sochař Martin Skalický ve své tvorbě pracuje s hmotou jako s proměnlivou strukturou, kterou narušuje, znovu skládá a nechává nést stopy samotného procesu vzniku. Jeho sochy se pohybují mezi realitou a jejím vnitřním uspořádáním a stavějí na napětí mezi minulostí a současností, měkkostí a tvrdostí, vážností a ironií. Socha pro něj není pevně uzavřeným tvarem, ale strukturou, v níž se hmota a obrazová stopa neustále prolínají.

Výtvarnice Jitka Špánková se věnuje tvorbě jemných šperků z minerálů a obrazů inspirovaných přírodou a symbolikou. Malbě se věnuje více než patnáct let, drátovaným šperkům přibližně šest let. Její tvorba je výrazně osobní a často vzniká na zakázku pro konkrétního člověka, s důrazem na jedinečnost a vlastní příběh jednotlivých šperků i obrazů.

Společně s Alžbětou Hanzlovou a Kateřinou Helešicovou vystavuje v místní staré škole na návsi v rámci projektu Ateliér za tabulí.

Fotograf a grafik Libor Šuhajda hledá neobyčejné pohledy na běžné věci a situace. Věnuje se především produktové a reklamní fotografii a grafickému designu, přičemž ve své současné práci propojuje tradiční fotografické postupy s moderní grafikou a nástroji umělé inteligence. Zajímá jej nejen výsledný obraz, ale také rytmus, atmosféra a příběh zachyceného okamžiku. Vedle vlastní tvorby pořádá kurzy a workshopy zaměřené na fotografii a grafický design. Během DOA otevře svůj ateliér návštěvníkům a nabídne možnost nahlédnout do procesu vzniku fotografických a grafických realizací.

Útočiště je komunita křesťanských umělců, kteří tvoří napříč různými žánry a prostřednictvím umění usilují o probouzení krásy a duchovního prožitku. Společně budují prostor pro tvorbu, setkávání, inspiraci a vzájemnou podporu. Útočiště slouží zároveň jako ateliér i místo, kde je možné zpomalit, sdílet zkušenosti a rozvíjet vlastní tvůrčí cestu.

Sochař Dušan Váňa působí jako odborný asistent na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně. Ve své sochařské praxi se věnuje zejména kinetickým objektům vznikajícím pomocí 3D tisku. V rámci DOA představí také dosavadní výsledky svých projektů zaměřených na modelování z keramické hlíny pomocí průmyslového robota a na 3D tisk keramiky.

V budově bývalé sýpky sdílí ateliér se svou manželkou, sochařkou Monikou Váňovou (Horčicovou). Spojnicí jejich rozdílných přístupů k soše je využití digitálních technologií v procesu tvorby.

Sochařka Monika Váňová (Horčicová) ve své tvorbě pracuje s motivy lidských a zvířecích kostí a koster, které prostřednictvím nezvyklých kompozic zasazuje do nových významových souvislostí. Fascinující organické tvary často navrhuje a materializuje pomocí současných postupů digitálního sochařství.

V budově bývalé sýpky sdílí ateliér se svým manželem, sochařem Dušanem Váňou. Spojnicí jejich rozdílných přístupů k soše je využití digitálních technologií v procesu tvorby.

Malířka Lenka Vojtěchová pracuje především s akrylem a akvarelem, které někdy kombinuje s perokresbou. Inspiraci čerpá z přírody a z lidských příběhů a ve své tvorbě se soustředí na propojení člověka s krajinou. Důležitým zdrojem je pro ni také přímé pozorování přírody, její atmosféry, světla a stínu. Vystudovala výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě MU v Brně. Je členkou Unie výtvarných umělců České republiky a Uměleckého spolku Parnas a její obrazy jsou zastoupeny v soukromých sbírkách v Česku i zahraničí.

Malířka Libuše Vyskočilová (*1955) se ve své tvorbě věnuje především akrylu, kombinovaným technikám, akvarelu a olejomalbě. Inspiraci čerpá z přírody, víry, mystiky i osobních prožitků a prostřednictvím barvy otevírá prostor pro fantazii, emoce a vnitřní zkušenost. Vedle malby se věnuje také fotografii. Patnáct let vedla Libušinu galerii v Malhostovicích, kde působila jako kurátorka výstav a pořádala výtvarné kurzy a přednášky pro děti i dospělé. Svou tvorbu představuje na výstavách v Česku i zahraničí a její obrazy jsou zastoupeny v soukromých interiérech v Evropě, Japonsku a Americe.

Sochař a řezbář Josef Fröhlich se věnuje především figurální tvorbě inspirované biblickými tématy, historií a každodenním životem. Pro jeho práci jsou charakteristické protáhlé figury zpracované realisticky a s důrazem na anatomický detail. Vytváří také betlémy z jednoho kusu dřeva. Jeho sochy jsou zastoupeny v řadě soukromých sbírek v Česku i zahraničí a socha Madony je umístěna v bazilice v rakouském Mariazell.

Galerie KOREK sídlí v klenutém prostoru zámecké brány ve Valticích, kde propojuje současné umění s historickým kontextem Lednicko-valtického areálu. Během DOA nabídne možnost setkat se s umělci, nahlédnout do jejich tvorby a zúčastnit se doprovodného programu pro dospělé i děti. Galerie tak otevírá svůj prostor návštěvníkům jako místo bezprostředního setkávání se současným uměním.

Malíř a grafik Libor Juřena se ve své tvorbě věnuje velkoformátové malbě a grafice. Pracuje s různorodými motivy od abstraktních struktur a sugestivních horizontů až po bizarní zákoutí. Svou tvorbu představil na řadě výstav v České republice i v zahraničí. Získal několik ocenění, mimo jiné cenu SALAMANDR SFK Pardubice, cenu poroty na Bienále drobné grafiky v Břeclavi a ocenění na Mezinárodním bienále kresby v Plzni.

Malířka Denisa Krausová (*1981) se dlouhodobě věnuje velkoformátové malbě, v níž propojuje realistické zobrazování se snovým až surreálním charakterem. Její obrazy mají často autobiografický a narativní základ a objevují se v nich motivy rostlin, zvířat, rodinných příslušníků i dekorativních prvků. Charakteristická je pro ni výrazná barevnost, kombinace plošného a realistického zobrazení a také kresebná práce štětcem, která navazuje na její původní grafické školení. V posledních letech se ve své tvorbě stále intenzivněji vztahuje k historické realistické malbě, zejména k tradici holandského zátiší. Vystudovala Fakultu výtvarných umění VUT v Brně, kde po zkušenosti s grafikou, sochou a environmentem absolvovala v roce 2005 v Ateliéru malířství u Martina Mainera.

Malíř, grafik a ilustrátor Karel Křivánek se ve své tvorbě věnuje také kresbě a plastice. Jeho práce se pohybují na pomezí abstrakce a figurace a výraznou inspiraci nacházejí v přírodě a krajině jižní Moravy. Pro jeho malby je charakteristická expresivní barevnost a osobitý rukopis, který rozvíjí také v grafice, ilustraci a keramice. Vedle výtvarné tvorby se věnuje rovněž hudbě a literární činnosti. PhDr. Karel Křivánek je členem Sdružení výtvarných umělců moravských (SVUM).

Navštivte prostory mikulovského zámku a prohlédněte si výsledky 33. ročníku Mikulovského výtvarného sympozia „dílna“. Hlavním tématem letošního ročníku je geometrické umění a konceptuální tvorba pod názvem OCKHAMOVA BŘITVA. Sympozium každoročně přináší do Mikulova současné umění, výrazné osobnosti i živý kulturní program pro veřejnost.

Letošní ročník vede kurátor Milan Mikuláštík. Pozvání k účasti přijali Václav Krůček, Jan Nálevka, Daniel Vlček, Alžběta Říhová, Petr Dub a Jana Bernatová, čestným hostem je Jiří Valoch. Tvůrčí tým doplňují teoretička Jana Písaříková a technický asistent Cyril Jakubička. Odbornou garantkou sympozia je historička umění a antropoložka Barbora Půtová.

Malířka, ilustrátorka a karikaturistka Marie Plotěná patří k nemnoha českým autorkám, které se dlouhodobě věnují kreslenému humoru a získaly za něj ocenění na mezinárodních přehlídkách doma i v zahraničí. Vedle kresby a ilustrace představuje také svou malířskou tvorbu, zejména drásané pastely vznikající její vlastní technikou, která do obrazu zapojuje i reliéfní, prostorový rozměr. Výběr děl doplňují ukázky z počátků její tvorby, kdy experimentovala s kovem a textilem v oblasti užitého i volného umění.

V historické budově muzea v Krumvíři bude představena výstava Moravské příběhy, která prostřednictvím ilustrací Zuzany Osako přibližuje nemateriální kulturní dědictví Jihomoravského kraje. Fotografická část výstavy, tvořená snímky profesionálních i amatérských autorů, zachycuje krásu a rozmanitost lidového řemesla. Výstava je instalována v kulturní památce – tradičním venkovském sídle vystavěném hliněnou technologií.

Malíř Antonín Vojtek (*1934) bývá označován za malíře jižní Moravy, jejíž krajina je dlouhodobě hlavním zdrojem jeho inspirace. Ve svých obrazech zachycuje krajinu pod Pálavou, lužní lesy, říční zátoky Dyje či lednické rybníky, které však nepřepisuje doslovně, ale proměňuje je do stylizované, idealizované podoby. Pro jeho malbu je charakteristické napětí mezi konkrétním a abstrahovaným tvarem a výrazně plastické pojetí stromů a vegetace. Vedle olejomalby se věnuje také kresbě, grafice, akvarelu a plastice. Žije a tvoří v Břeclavi a svou tvorbu představil na více než 250 samostatných výstavách.

Galerie výtvarného umění v Hodoníně byla založena v roce 1960 a vedle stálých expozic pravidelně představuje současné české, moravské i zahraniční umění. Součástí jejího programu jsou také tematické výstavy a intervence do stálých sbírek.

Aktuální výstavy:

Kortizol a endorfiny
Výstava se zaměřuje na základní lidské emoce – radost, smutek, hněv, strach, znechucení a překvapení. Každou z nich představuje dílo jednoho českého umělce či umělkyně a jednotlivé emoce jsou zpracovány prostřednictvím různých médií.

Daisy Mrázková / Pohádky z myslivny
Výstava ilustrací a knih Daisy Mrázkové.

Jaroslav Koléšek / Od modelu k soše
Výstava představuje modely objektů i jejich realizace ve veřejném prostoru.

Franta & Joža
Výběr z díla bratrů Joži a Franty Uprkových ze sbírek galerie.

Pavel Jestřáb / Něco na nebi / Something in the Sky
Intervence do sbírkové expozice Franta & Joža.

Keramik a sochař Vladimír Groš se věnuje majolikové a kameninové plastice. Základní tvary svých objektů vytváří na hrnčířském kruhu a dále je modeluje a rozvíjí do figurálních i dalších autorských forem. Pro jeho tvorbu je charakteristická hravost, humor a nadsázka. Během DOA bude možné vedle keramické tvorby zhlédnout také ukázky knižní vazby, které se autor věnoval v minulosti.

Výtvarnice a ilustrátorka Lucie Holková tvoří na pomezí současné malby a digitální ilustrace. Ve své práci propojuje jemnou symboliku, snové motivy, struktury a atmosféru tajemna. Její obrazy a ilustrace vybízejí k zastavení, pozornému vnímání detailu a objevování vlastních příběhů. Důležitým tématem její tvorby je také duševní svět člověka, introspekce a hledání krásy v kontrastu jemnosti a drsnosti. Ilustrovala dětskou knihu Tajný život kocoura Džína, vydanou nakladatelstvím Pikola.

Keramička Alexandra Kaňovská se tvorbě věnuje již padesát let. Ve své dílně v Dubňanech vytváří tradiční fajáns, zejména kopie habánské a moravské keramiky, vedle nich však rozvíjí také vlastní autorskou tvorbu. Vystudovala Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti a dlouhodobě se věnuje uchovávání a předávání tradičního řemesla. V roce 2013 získala ocenění Mistr tradiční rukodělné výroby Jihomoravského kraje a v roce 2018 titul Nositel tradice lidového řemesla. Její tvorbu lze poznat také v Jizbě v rodném domě v Luhačovicích, kde si návštěvníci mohou řemeslo sami vyzkoušet.

Řezbář Roman Škodík se věnuje volné i užitné tvorbě. Původně se vyučil truhlářem pro výrobu nábytku, řezbářství se věnuje od roku 2017. Vytváří drobné řezby, reliéfy, figurální sochy, betlémy i práce s folklorními a vinařskými motivy. K jeho výrazným realizacím patří Dubňanský betlém v životní velikosti, který vytvořil v roce 2024.

Vizuální umělkyně Kateřina Tmějová ve své tvorbě propojuje malbu, objekt, design a experimentální techniky. Její práce osciluje mezi jemností a syrovostí, intuicí a promyšlenou strukturou. Dlouhodobě se zabývá tématy identity, ženskosti, tělesnosti a osobní svobody a osobní zkušenost proměňuje do svébytného vizuálního jazyka. Vystudovala umění na KVV UP v Olomouci a na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně.

Vizuální umělkyně Tereza Tomanová (*1991, Hodonín) se ve své tvorbě dlouhodobě vztahuje k tématu zahrady, kterou vnímá jako prostor setkání, růstu a proměny. Pracuje s vlastnoručně připravovanými přírodními barvivy na bázi anthokyanů a dalšími organickými materiály, které nechává v kombinaci s přidanými látkami krystalizovat přímo na plátně. Ve svých obrazech vytváří napětí mezi kontrolovaným autorským gestem a autonomním chováním materiálu. Důležitými tématy její tvorby jsou přírodní cykly, pomíjivost a vzájemné působení materiálů. Je absolventkou Akademie výtvarných umění v Praze.

Šperkařka a ilustrátorka Zuzana Aligerová tvoří v malé domácí dílně a ateliéru, kde vznikají autorské šperky, ilustrace i další práce. Během DOA návštěvníkům představí své zázemí a proces tvorby a zájemci si budou moci vyzkoušet také drobnou zlatnickou či malířskou práci.

Oděvní designérka Marie Břoušková tvoří pod autorskou značkou Mabrino. Ve své tvorbě propojuje současný design s důrazem na nadčasovost, kvalitní materiály, osobité střihy a pečlivé řemeslné zpracování. Důležitá je pro ni také praktičnost a pohodlí při nošení. Vedle vlastní oděvní tvorby se věnuje předávání řemeslných zkušeností a vede kurzy šití. V rámci DOA představí svou aktuální kolekci v nově zrekonstruovaném salonku Kulturního domu v Olšanech.

Malíř František Flora (*2004) se výtvarné tvorbě věnuje přibližně pět let. Zpočátku se zabýval op artem a optickými iluzemi, později přešel k akrylové malbě, v níž rozvíjí vlastní představy světa bez pevných hranic. Pracuje s výraznou barevností a různorodými náměty. Ve své tvorbě nachází především radost a prostor pro fantazii; důležitou podporu a inspiraci mu poskytuje výtvarník Rostislav Pospíšil.

Malíř Vojtěch Luksch (*1992) ve své tvorbě propojuje estetiku počítačových her z 90. let a přelomu milénia s tradičními malířskými žánry a nalezenými vyšívanými obrazy. Pixelové krajiny, herní fragmenty a výjevy přenáší na plátno, překližku i do idylických výšivek, v nichž se střetává domácí paměť a rukodělnost s nostalgií digitálního dětství. Blízkost pixelového rastru a křížkové výšivky mu umožňuje propojovat zdánlivě vzdálené vizuální světy a zároveň zkoumat, jak se vzpomínky ukládají do obrazů, materiálů a prostředí. Ve své práci využívá také nalezené podklady a recyklované materiály a s nadsázkou rozvíjí princip „e-plenéru“, kdy krajinářské motivy vyhledává přímo ve virtuálních světech počítačových her. Je absolventem Ateliéru malířství 1 na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně a v roce 2022 byl finalistou Ceny kritiky za mladou malbu, kde získal Cenu sympatie.

Malířka Denisa Michálek Belzová ve své tvorbě zpracovává „bezčasí“ či „jsoucno“ prostřednictvím motivů opuštěných míst, starých architektur, stromů a krajiny. Dlouhodobě se vrací také k periferní a industriální poetice, kterou zachycuje v akrylových, olejových a akvarelových malbách. Její přístup k obrazu se potkává s filozofickými disciplínami metafyziky a ontologie a vychází z pozorného vnímání přítomného okamžiku, v němž oko tvůrce funguje jako orgán intuice. Krajina s domem i bez něj pro ni představuje symbol stvoření, života, smrti, zániku a relativity času. Ateliér i část tvůrčí praxe sdílí se svým manželem Radkem Michálkem, s nímž se setkává také při společných plenérech; oba si přitom zachovávají vlastní osobitý výtvarný jazyk.

Radek Michálek je malíř a kreslíř nepokojů, stejně tak jako sběratel času, cyklista i chodec, psovod, běžkař, muralista, zahradník, trojnásobný otec a věčný stavitel. Ve své tvorbě reflektuje témata vnitřní a vnější krajiny a dlouhodobě se vrací k poetice periferních a industriálních míst. V malbě pracuje sochařsky, tedy vrstvením i ubíráním, a věnuje se také fenoménu času. Souběžně se závěsným obrazem a nástěnnou malbou vytváří asambláže a objekty, v nichž své myšlenky často rozvíjí v konceptuálním pojetí. Ateliér je společným tvůrčím prostorem, který sdílí a buduje se svou ženou Denisou Michálek Belzovou; setkávají se také při společných plenérech.

Muzeum Bučovice v rámci letošního ročníku DOA představí retrospektivní výstavu malíře, grafika a sochaře Milana Staňka (1931–2015), rodáka z Bučovic. Ve své volné tvorbě se věnoval především imaginativní malbě s výrazným symbolickým a filozofickým obsahem a reflektoval aktuální etická a společenská témata. Zabýval se také sochařstvím, designem a reklamní grafikou a působil jako pedagog ve Zlíně a na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze. Výstava nabídne průřez jeho tvorbou.

V rámci DOA bude volný vstup na výstavu i do stálé expozice Muzea Bučovice.

Muzeum Vyškovska v letošním ročníku DOA představí tři výstavní projekty zaměřené na fotografii, textilní tvorbu a oděvní design.

Jiří Foltýn – Jenom zátiší
Fotograf Jiří Foltýn (*1951) se výtvarné fotografii věnuje od roku 1973. Na výstavě Jenom zátiší představuje svou dlouhodobou tvorbu zaměřenou na žánr zátiší. Je členem fotoklubu Orion, uskutečnil desítky samostatných výstav a působil také jako kurátor.

Na hraně textilu – Karla Altmannová
Textilní autorka Karla Altmannová se již dvacet let věnuje patchworku, v němž propojuje tradiční techniku s vlastním autorským designem. Vytváří prošívané přikrývky a další textilní doplňky charakteristické výraznou barevností a svěžím výtvarným pojetím.

Na hraně textilu – Marie Břoušková
Oděvní designérka Marie Břoušková tvoří pod autorskou značkou Mabrino. Navrhuje oděvy a módní doplňky, v nichž kombinuje různé materiály a pracuje s osobitými střihovými variantami. Ve své tvorbě klade důraz na originalitu, praktičnost a pohodlí při nošení.

V rámci letošního ročníku DOA představí instituce dvě výstavy.

Melice – příběh hradu, příběh krajiny
Výstava přibližuje historii hradu Melice, někdejšího sídla olomouckých biskupů. Návštěvníci si mohou prohlédnout archeologické nálezy, předměty denní potřeby, keramiku, architektonické články i kachle z hradních kamen. Výstava vznikla v rámci projektu Tajemná místa.

František Flora – Obrazy
Malíř František Flora se výtvarné tvorbě věnuje pět let. Od op artu a optických iluzí postupně přešel k akrylové malbě, v níž pracuje s výraznými barvami a vlastní představivostí. V tvorbě jej inspiruje a podporuje výtvarník Rostislav Pospíšil. Výstava bude umístěna v areálu zahrady.

V rámci DOA je vstup zdarma.

Galerie 1602 je sezónní letní galerií, která představuje tvorbu českých autorů. K jejím stálým spolupracovníkům patří Michael Pavlovský, autor dřevěných a kamenných objektů v kombinaci se sklem, a sklář Jaroslav Svoboda, jehož tvorba zahrnuje užitné i dekorativní sklo. Porcelán je zastoupen firmou Goldfinger. Objekty jsou instalovány také na nádvoří a v zahradě zámečku.

Výstava Nálezový stav zpřístupní dvě dosud nerekonstruované místnosti a přiblíží návštěvníkům podobu zámeckých prostor kolem roku 1990.

Umění Znojma a Podyjí
Expozice představuje výtvarnou tvorbu spojenou se Znojmem a jeho okolím od konce 18. do poloviny 20. století. Je členěna do tří tematických linií – krajina, město a lidé – a prostřednictvím obrazů, grafiky, soch i uměleckořemeslných předmětů přibližuje přírodu Podyjí, proměny města i osobnosti zdejší umělecké scény. Zastoupena jsou díla řady významných regionálních i dalších autorů a také keramické, skleněné či sochařské artefakty.

Otevřeno 9.00–11.30 | 12.00–17.00

Malíř a fotograf Pavel Kašpárek ve své tvorbě propojuje respekt k tradičním postupům s precizním řemeslným zpracováním. V malbě se věnuje především klasické olejomalbě a zachycuje motivy městské krajiny a přírody v duchu moderního impresionismu. Ve fotografii pracuje s historickými technikami, zejména kyanotypií a sépiovým tiskem. Jeho tvorba se soustředí na krásu každodenních detailů a citlivé vnímání okolního světa.

Keramik a sochař Zdeněk Maixner se věnuje užité i volné figurální tvorbě. V jeho ateliéru vznikají plastiky, kachle, reliéfy i výzdoba vinných sklepů a zahrad. Jednotícím motivem jeho práce je ženská figura, která se v různých podobách vrací jako výrazný leitmotiv. Charakteristický cyklus „Boubelek“ vychází ze situací každodenního života a posouvá je do groteskní polohy. Keramické plastiky glazuje střídmě, převážně v zemitých tónech, které doplňuje kontrastními akcenty modré či červené.

Akademický malíř Karel Pokorný představí ve své bytové galerii výběr z tvorby, která vychází z jeho studií na AVU v 80. letech. Tehdejší skici, reflektující společenské klima doby, později převedl do textilních tapisérií, které mohl realizovat až v 90. letech. Pro práce je charakteristické spojení volné kresebné linie, trhaných barevných ploch a výrazné dvoubarevnosti. Tapisérie vznikly technikou Aradecor, vyvinutou v 60. letech v textilní továrně Larisa ve Kdyni. Výstavu doplní také současné autorovy skici, v nichž dále rozvíjí práci s linií a plošnou formou.