DOA 2024

Nina Fránková je vizuální umělkyně a keramička. Věnuje se především sochařství, instalaci a výrobě porcelánového nádobí. S backgroundem v keramice se ve své tvorbě soustřeďuje na primární formy, které lze nalézt v přírodě, a upozorňuje na to, co se obvykle v procesu práce s keramickými materiály vyhazuje, často používá zbytky a stopy práce s hlínou.
Řadu let pobývala v Amsterodamu, kde získala BFA v oboru keramika na Akademii Gerrit Rietveld (2012) a MFA v oboru výtvarné umění na Sandberg Instituut (2014).
Fránková vystavovala své práce a byla rezidenční umělkyní v zahraničí, v Evropě, Asii a USA.

GOK se nachází v krásných renesančních prostorách pod věží radnice na náměstí Tomáše Garrigue Masaryka v Boskovicích.
Aktuální výstava "Pozor na klobouk, Mr. Coubine vrací do veřejného prostoru Boskovic malbu „en plein air.“ Obrazy podle skutečnosti, které zachycují zátiší, děje a situace, se stávají obrazovou kronikou města Boskovic několika červencových dnů. Zároveň konfrontují obyvatele s přítomností tvořících malířů a malířek v plenéru a vedou nás tak k zamyšlení nad samotnou postavou plenéristy/ky jako důležitým socio-vizuálním prvkem v městské krajině. V tomto ohledu k nám přivolávají postavu boskovického rodáka, malíře Otakara Kubína, který část svého života prožil ve Francii, v zemi vzniku plenérové malby.

Jsme rodinné knihařství s více než 80 letou tradicí a snažíme se toto staré řemeslo rozvíjet i v dnešní době.
Tvoříme tradičními postupy vlastní designové výrobky, které mají nového ducha, ale současně si drží kvalitu staré fortelnosti. Vyrábíme zápisníky, diáře, sešity, fotoalba, cedulky na dveře, razítka, dárkové předměty z ručního papíru, kůže, knihařského plátna v široké škále barevných kombinací.
Zveme vás do naší dílny v historické budově Sýpky, kde můžete zažít atmosféru starých časů, vyzkoušet si práci na knihařských strojích a odnést si originální výrobky vytvořené vlastníma rukama.
Nechceme si tajemství tradičního řemesla nechat pro sebe, proto v prostředí prvorepublikové dílny nabízíme i interaktivní programy přizpůsobené všem věkovým skupinám. Budeme vyprávět příběh naší rodiny a seznámíme vás s historií budovy, která stojí v Boskovicích už přes 200 let.

Klaudia Korbelič patří mezi mladou generaci autorek, které působí současně na české i slovenské výtvarné scéně. Ve své tvorbě se věnuje nejen zkoumání kánonu klasické figurální sochy, ale také tvoří místně specifické instalace a objekty. V minulosti tak například experimentovala s pyrotechnikou a výbušnými sochami, nebo se věnovala ohledávání možností antického sochařství v současném umění. Její náměty jsou velmi překvapivé a se zvědavostí reagují nejen na stav současné společnosti, ale rovněž hledají možné scénáře budoucnosti. Klaudia Korbelič tak například zpracovávala problematiku armády, zabývala se sci-fi, nebo například vztahem mezi architekturou a sochařstvím. Blízké jsou jí i témata deformace a zániku - jak z mechanicko-materiálového hlediska, tak perspektivou psycho-analytických studií, esoteriky, nebo exaktních věd. Autorka jako by prostřednictvím umělecké praxe hledala možná spojení mezi duchovnem a exaktností vědy.
Klaudia Korbelič absolvovala v ateliéru sochy pod vedením Michala Gabriela na brněnské FaVU VUT a před časem se přestěhovala do Olomučan, kde si v malém rodinném domě buduje svůj ateliér. Letošní DOA jsou tak první příležitostí Klaudii Korbelič navštívit v jejím novém pracovním prostředí a prohlédnout si ukázky z její aktuální tvorby.

Hana Krupa si zařídila svůj ateliér v prostorách nejstarší budovy bývalé letovické fabriky Tylex. V tomto inspirativním prostředí se věnuje malířství, fotografii, tvorbě instalací a objektů. Její akrylové malby a akvarely jsou nesporně ovlivněné sny, zobrazují stylizované krajiny, často s postavami tajemných bytostí. Některá z jejích děl přitom přechází do čisté abstraktní formy. Autorčiny objekty a instalace se rovněž věnují psychologizujícím a duchovním tématům, je v nich patrný odkaz k tvorbě Toyen a českému surrealismu. V roce 2021 začala zpracovávat projekt osobních oltářů a děkovaných aktů formou série obrazů a fotografií. Byl to pro ní způsob, jak věnovat pozornost věcem, lidem a jevům, které se jí bytostně dotýkají (např. poděkování vysloužilé jabloni, oltářík výtvarnému umění, děkovaný akt hlíně apod.).

Ateliér Hany Krupy sídlí sdílí prostory bývalé továrny rovněž s Muzeem letovické krajky a Muzeem letovické keramiky.

Vstup zdarma do expozice blanenské umělecké litiny na blanenském zámku a prezentace rozsáhlé sbírky litinových předmětů užitných i uměleckých. Tradiční výroba umělecké litiny v Blansku sahá až do druhé poloviny 19. století. Pro starší děti i dospělé je v expozici připravena vzdělávací šifrovací hra Dávná tajemství starohraběte Salma. Šifrovací hra netradičním způsobem seznamuje účastníky s historií a tématem uměleckého lití v Blansku. Jejich úkolem bude rozluštit sérii šifer a postupně tak odhalit informace a historické souvislosti. Nejlépe se luští ve skupině o třech až pěti členech. K luštění je zapotřebí mobil s aplikací na čtení QR kódů. Hra je vhodná pro účastníky od 12 let a zabere maximálně 60 minut.

V sobotu se vedle zámku setkají také dřevořezbáři z Blanska a okolí v rámci charitativní akce pořádané spolkem Srdce pro Adama. Dřevěné sochy budou tvořit motorovou pilou. V sobotu odpoledne budou sochy vydraženy a výnos z dražby použit na úhradu nákladů spojených s náročnými rehabilitacemi.

Zveme vás k prohlídce nejrozsáhlejší expozice keramiky Josefa Mrázka v Česku, která se v Letovicích vyráběla v období první republiky, v letech 1918 až 1933. Historie výroby Mrázkovy keramiky sahá do období první světové války. Svou firmu Czech Peasant Art Company založil a provozoval v USA. Jeho vřelý vztah k vlasti a aktivní zapojení se do protiválečného odboje vyústilo v úmysl pomoci nově vzniklé republice s nastartováním hospodářského rozvoje. Výsledkem byla stavba továrny na stolní nádobí v Letovicích, odkud expedoval měsíčně vagon keramických výrobků do USA. V roce 1923 továrna zaměstnávala 180 mužů a žen. Každý rok Josef Mrázek přicházel se dvěma až třemi novými vzory. Snad největším oceněním pro jeho keramiku byla zlatá medaile na Světovém veletrhu ve Filadelfii v roce 1926.

Tato keramika má především hodně proměn co se týká vzorů, tvarů a barev. Od květinových a lidových motivů až po kubistické a vitrážové. Jsou malovány v pásech, medailonech nebo jsou rozprostřeny téměř po celé keramice. Všechna keramika byla malována ručně zkušenými malérečkami. Podrobný proces výroby je popsán v publikaci Roberta J. Mrazka a Harolda R. Mrazka Josef Mrázek – umění keramiky. Překlad publikace vydalo v roce 2018 Muzeum letovické keramiky. Stručně se dá říci, že se jednalo o proces dvojího vypalování. K dosažení pozoruhodných a výrazných barev experimentoval Mrázek s řadou pigmentů a věnoval tomu velkou pozornost, proto mají dodnes jeho barvy nádhernou sytost a jas. Budova továrny je od roku 2010 zapsána na seznamu Národního památkového ústavu jako kulturní památka, v současné době zde sídlí restaurátorská společnost opravující starožitný nábytek.

Hlavní náplní muzea je expozice Příběh letovické krajky, který představuje příběh první továrny na strojově vyráběnou krajku ve střední Evropě. Historický postup přípravy podkladů pro výrobu krajky od návrhu po konečný výrobek v sobě překvapivě spojuje prvky umění, designu a uměleckého řemesla. Mimoto se návštěvník může seznámit s prvorepublikovým postupem přípravy filtrované kávy v originálních konvičkách Lamka.

Přijďte se do muzea seznámit s pojetím botanické ilustrace i herbářového zobrazení květin v polovině 19. století.
Výstava KDYŽ ROZKVETE KRÁSA vychází z myšlenky prezentovat veřejnosti propojení výtvarného umění a vědy zobrazené poutavě vizuální formou děl vybraných autorů 19. století blízkých našemu regionu. Muzeum rozkvétá díly hraběnek Dubských a Vincence Bittnera. Co dříve kvetlo v zahradě Státního zámku Lysice? Jaké druhy květin zpřístupnily cesty badatelů do exotických zemí a deštných pralesů?
Vstup zdarma.

PROSTOR je kavárna, kulturní a komunitní centrum pro širokou veřejnost a platforma pro aktivní lidi s chutí a nápadem. Pořádáme koncerty, divadla, besedy (ARCHITALK), výstavy (cyklus UMĚNÍ ZBLÍZKA), promítání, akce pro děti a mnohem víc. Vítáme každého, kdo se chce připojit s vlastní akcí a vytvářet s námi PROSTOR pro komunitní život, umění, vzdělávání, práci i nezávazné setkávání.
V rámci výtvarného umění jsou v PROSTORU kontinuálně pořádáme výstavy a jejich doprovodné programy v podobě workshopů, přednášek a promítání dokumentů a filmů.
Provozováno Unijazz, pobočným spolkem Boskovice.

ZMĚNA - ateliér bude otevřen jen v neděli

LÁSKA, RADOST, SPIRITUALITA, SVOBODA, TVOŘIVOST... jsou životním i autorským postojem Zuzany Strakové. Její dílna sídlí v prostorách historického statku ve Lhotě Rapotině. Právě jeho kamenné zdi autorku inspirovaly k vlastní tvorbě šamotové keramiky. To, že míříte ke dveřím domu keramičky poznáte snadno, výsledky její práce můžete uvidět všude kolem statku, na zahradě, i různých zákoutích dvora. Část jejích děl je upravená tak, aby mohla v noci svítit. Zuzana Straková tvoří jak užitnou keramiku - různé hrnečky a nádobí, tak uměleckou, často s figurálními stylizovanými náměty. Její díla vznikají na kruhu, nebo jsou tvořená z plátů, k dekoraci používá hliněnou engobu a tavené sklo. Ve volné tvorbě rovněž pracuje s perforací, která umožňuje vytvářet rostlinné a jiné ornamenty.

Jaromír Šimkůj si na zahradě svého domu ve Lhoty Rapotině na Blanensku před třemi lety založil minigalerii a hrdě ji pojmenoval jako 1. Vesnická. S mottem: první hluboká orba na okrese zde připravuje každý měsíc výstavu současného umění. Kromě samotné galerie, kde bude v době otevřených ateliérů probíhat výstava sochařky a umělkyně Anny Klimešové mají návštěvníci 1. Vesnické možnost rovněž navštívit sochařskou dílnu galeristy. V ní připravuje své minimalistické objekty z drátů a plechu. Autorskou inspirací je mu každodenní pohyb v krajině a rovněž pravidelné cestami vlakem na trase Skalice nad Svitavou - Brno.
Do galerie 1. Vesnická se pohodlně dostanete i vlakem. Cesta vede do Skalice nad Svitavou a pak pěšky 1 km do Lhoty Rapotiny kolem mlýna a potoku.

Jsme volné sdružení výtvarníků, kteří tvoří ve svém volném čase. Ačkoliv je naše tvorba různorodá, spojuje nás přátelství, podobný přístup k tvorbě, společné výtvarné základy a místo.
Jádro této tvůrčí skupiny se zformovalo z nadšenců, kteří prošli výtvarnými kurzy Aleše Chalupy (Výtvarná škola Brno). Od podzimu 2014 se postupně přidávali k Janu Valerovi do jeho ateliéru, od léta 2016 tvoří v ateliéru v Brně na Solniční.

Součástí sdružení jsou: Janouch Libor, Janouchová Katka, Hlavová Soňa, Hofmanová Blanka, Homola Boris, Polívková Marcela, Trčková Martina, Valer Jan, Žůrková Kateřina.

Jan Svatoš, Karolína Pešková a Anna Balážová, bývalí studenti a absolventi Ateliéru malby 3 brněnské Fakulty výtvarných umění VUT společně sdílí ateliér na Cejlu 76. V jejich tvorbě se mísí konkrétní inspirace z přírody s vlastní spiritualitou, stejně tak jako přístup zobrazivý s přístupem abstraktním. Anna si vyrábí své vlastní olejové pastely, kterými maluje pomíjivé momenty a mžiky, ulpívající na sítnici oka, Karolína si vyrábí barvy z květin a přírodních pigmentů, kterými zachycuje vlastní prožitky a jiné pomíjivé momenty, odehrávající se zejména na obloze a Jan, který používá běžně dostupné barvy maluje vrstvené obrazy fiktivních světů a dimenzí za povrchem skal.

Tvorba Hynka Bařáka je ve značné míře inspirována starověkem, rytířskou zbrojí, středověkými artefakty a motivy. Je to období, o které se aktivně zajímá, a provází ho prakticky od dětství. V pozdějších dílech se už od realistických námětů částečně odklání a inklinuje k lineární abstrakci ovlivněné varhanní hudbou. Jeho tvorbu jednotí specifický vizuální jazyk zakládající se na strukturálních tazích štětcem, které do sebe prolnuté tvoří celistvou mozaiku.

Hynek Bařák rovněž volně experimentuje s různými technikami vrstvenými přes sebe. Nemůžeme opomenout jeho recyklování starších, nalezených nebo vyhozených obrazů. Zde pracuje formou koláže, recyklované práce jsou rozřezané na pásky, náhodně poskládané a přizpůsobené aktuálnímu rukopisu.

V současné době se také věnuje tématu mimikrů a kamufláže, schopnosti zvířat se maskovat v přírodě. V na první pohled abstraktních obrazech se po pečlivějším zkoumání objevují různá stylizovaná zvířata, ukrývá ve změti abstraktních lineárních tahů.
Ve tvorbě autora se neustále objevuje směs figurálních či zvířecích motivů, mystických, převážně severských artefaktů, znaků, písma, které v jeho vrstvené malbě přechází v obsedantní abstrakci.

|Hynek Bařák vystudoval Fakultu výtvarných umění VUT v ateliéru Petra Kvíčaly a Vyšší odbornou školu restaurátorskou v Brně.

V současné době sochař Ondřej Bílek spolupracuje s moravským zemským muzeem na antropologických a archeologických rekonstrukcích. Společně s antropoložkou Evou Vaníčkovou z Centra kulturní antropologie z Moravského zemského muzea stojí za projektem Laboratoře antropologické rekonstrukce a jako jediní v České republice umějí podle kosterních pozůstatků vytvořit hyperrealistickou podobu. Ondřej Bílek se tématu archeologické a antropologické rekonstrukce podle lebky začal věnovat již během svých studií. Na svém kontě má již několik vědecky a umělecky zdařilých projektů. Jedním z těch výrazně medializovaných byla například rekonstrukce ženské tváře podle lebky, kterou archeologové nalezli v roce 1947 v Dolních Věstonicích. Před touto šamankou z Dolních Věstonic se podílel i na vytvoření podoby neandrtálce a také tváře princezny z Býčí skály. V jeho ateliéru se tak návštěvníci DOA budou mít možnost seznámit s touto unikátní uměleckou a vědeckou metodou sochařské práce.

Ondřej Bílek vystudoval grafickou školu v Jihlavě a následně v roce 2014 absolvoval ateliér Sochařství 1 pod vedením prof. ak. soch. Michala Gabriela na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně.

Tvorba Kamily Brůčkové je rozkročená převážně mezi velice popisnou komiksovou kresbou a malbou, která tíhne k abstrakci. V malířské tvorbě převládá organický přístup, kdy vědomě řídí tahy nediktujíc jejich výsledek - mění se v procesu na základě zvažování dané situace. Autorka při práci hledá vlastní řád každého obrazu.
V komiksové tvorbě je prostřednictvím digitální kresby (připomínající klasickou tužku) vidět důraz na atmosféru a popisnost prostředí. Využívá lehké stylizace celku, exprese ve výrazech.
V ateliéru je spolu s Andreou Kaňkovskou.

Tvorba česko-mexické autorky Tamary Conde je charakteristická svým zájmem o podobu člověka - v existenciálním i tělesném slova smyslu. Nejčastěji se vyjadřuje prostřednictvím malby, avšak v posledních letech pracuje i s velkoformátovým digitálním tiskem.
Vizuálnímu umění se začala věnovat díky své naivní víře, že funguje bez nutnosti jazykového vysvětlování. Tato nedůvěra v psaný a mluvený jazyk je spojená s jejími mexickými kořeny, s nutností překonávat jazykovou bariéru, učit se žít a přemýšlet v českém jazyce, s nímž ji pojí rodinný původ z matčiny strany.
V současné době se zabývá námětem proměny a hybridnosti. V jejím dílech můžeme sledovat spojení lidské antropometrie s rostlinnou říší, její digitální koláže se stávají vhodným východiskem uvažování o člověku, který je proměnnou a zpochybňovanou entitou. Stává se bytostí, která se spojuje s dalšími a společně morfují do jakési nové post-humanistické vizuality.

Jedinečná příležitost k návštěvě běžně nepřístupného ateliéru a depozitáře Jana Wolfa (*1941 - †2016) Jeho dílo je spojené s tvorbou velkoformátových městských vedut, fantaskních, metafyzických obrazů a plastik. Jan Wolf se na kulturní mapu města zapsal i jako zakladatel legendárního hudebního klubu Zlotoroh, který byl v 60. letech oblíbeným místem setkávání členů volného uskupení Brněnské bohémy. Jeho ateliér je ve správě umělcovi rodiny, která se společně s přáteli Jana Wolfa stará o jeho autorský odkaz.

Yakub Diviš je svébytná osobnost dnešního výtvarného Brna. Jeho příběh je o rozhodnutí věnovat svůj život malbě, při zachování vlastní autonomie a svébytnosti vůči vlivům velkých osobností a módních trendů. Je to narušitel zavedených řádů, malíř praxe levé ruky a tantrik výtvarného světa. Když se rozhodne tvořit, jde do toho naplno. Hledá meze a možnosti techniky olejomalby a od roku 2011 se věnuje také lektorování vlastních výtvarných kurzů, kdy otevírá svůj ateliér studentům neortodoxní malby.

text: Mgr. Olga Čejková, výstava Narušitelova zahrada, Schrott Gallery, 2022

U příležitosti retrospektivní výstavy Maria Kotrby pořádané Domem umění se společně vydáme po stopách stálých exteriérových realizací, ale také jen uvažovaných a nerealizovaných soch pro centrum města. Kotrba je autorem mnoha mimořádných sochařských realizací ve veřejném prostoru, komorních plastik a paralelně vznikajících malířských děl, kreseb a reliéfů. Do povědomí Brňanů se nejvíce zapsal především realizací sochy Spravedlnost před budovu Nejvyššího správního soudu (2010).

Monografická výstava tohoto významného sochaře a malíře se uskuteční v Domě umění města Brna od 25. září 2024 do 2. března 2025. Komplexně zachytí Kotrbův mimořádný odkaz a nadčasovost jeho díla. Na výstavě se podílí rakouský kurátor Berthold Ecker, díky kterému bude Kotrbova tvorba zasazena nejenom do kontextu české kulturní scény, ale i do souvislosti s vývojem evropského umění od osmdesátých let po první desetiletí nového milénia.

KONTINUITA je výstavou klauzurních, maturitních a absolventských prací oborů Designu oděvu, který spadá pod Střední školu umění a designu a Vyšší odbornou školu v Brně. Její součástí budou rovněž ukázky technik artprotisu a modrotisku.
Design oděvu propojuje výuku dovedností spojených s kvalitním výtvarným vzděláním s praktickým zvládnutím krejčovského řemesla. Potřeba širší specializace studentů vedla k obohacení výuky i o tvorbu designu oděvních doplňků. Zaměřujeme se na současný kreativní a inovativní oděvní design, na módu v celé šíři od ready-to-wear až po autorskou modelovou originální tvorbu. Samozřejmostí je individuální přístup ke studentům a maximální rozvoj osobnosti a soustředění na celistvý vývoj kreativního myšlení.
Výstava se koná u příležitosti oslav 100 let od založení školy. Obor Design oděvu funguje od 50-tých let na Střední průmyslové škole textilní. Škola během let několikrát změnila svůj název, než byla v roce 2012 sloučena se SŠUD. Na oboru učily osobnosti jako Inez Tuschnerová, Eva Jarošová, Jiřina Strýčková.

Petra Gescheidtová je absolventkou Fakulty architektury Brněnského VUT, rok 2004. Vedle své vlastní architektonické praxe se věnuje ilustraci omalovánkových knih a také olejomalbě.
Právě na olejomalbu je zaměřen ateliér ve Václavské ulici. Autorka hledá inspiraci především v dynamických přírodních procesech, je fascinována tekoucí vodou. Obrazy jsou plné energie a ostrých barev. Dalším oblíbeným tématem je figurální malba, např. téma piety.

Ve své tvorbě se Tereza Holá dlouhodobě věnuje environmentálním tématům. Skrze prožitek mateřství se dostala k otázkám etiky mléčného průmyslu, chovu hospodářských zvířat a živočišné výroby, které zneklidňujícím způsobem vztahuje k lidské a zvířecí koexistenci, k existencionálním otázkám a prožitku tělesné intimity. Jak osvobodit zvíře, a jak osvobodit sebe od špatného svědomí?
Autorka patří mezi nepatrné množství současných umělkyň pracujících v kontextu monumentálního sochařství. Zároveň se věnuje i kresbě a místně specifickým instalacím.

Lucie Holoušová nachází inspiraci v přírodě. Nepochybně je rovněž ovlivněná československým konceptualismem 70. let a japonským minimalismem.
Kresby vznikají z předem vyrobených objektů, které Lucie postupně skládá z nalezených předmětů. Její práce se odehrává pomalým a snad až časosběrným tempem reflektujícím roční období.
Věnuje se především kresbě a grafice, pro nichž je charakteristická specifická struktura.

Václav Houf představí ukázky ze své aktuální tvorby věnované především počítačové grafice.
Původně se věnoval malbě a volné grafice, později se zaměřil na kreslený humor, propagační a knižní grafiku, divadelní výtvarnictví a plastické monumentální realizace v architektuře. Osou jeho tvorby je plakát, ilustrace a volná kresba (především pro brněnské divadlo Husa na provázku a loutkové divadlo Radost). Houfovy divadelní programy úzce souvisí s jeho knižní grafikou a ilustrací, orientovanou převážně na literaturu pro děti a mládež. Od počátku 80. let spolupracoval s nakladatelstvím Blok, Albatros a Kruh. V polovině 80. let vykrystalizoval jeho zájem o science-fiction (plakáty k setkání přátel science-fiction Parcon´84 a ´85; ilustrace k příběhu J. Souchopa, Laskavý nezájem, Blok, Brno 1986). Sugestivně zobrazuje imaginární kosmický svět s příznačným smyslem pro grotesku, intelektuální vtip, humor a vlídnou ironii i s nevyčerpatelnou iracionální fantazií.
Dílo Václava Houfa je zastoupeno v českých i zahraničních sbírkách.

Je absolventem Střední průmyslové škole textilní v Brně, kterou dokončil v roce 1968. Dále pak vystudoval v roce 1973 Pedagogickou fakultu na UJEP v Brně (dnes Masarykova univerzita), katedru výtvarné výchovy.
V letech 1973 až 1978 pracoval jako grafik Domu umění města Brna a od roku 1978 měl svobodné povolání. V letech 1990 až 1993 působil jako externí pedagog na Střední škole uměleckých řemesel v Brně a externí pedagog katedry výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. V letech 1991 až 2000 vyučoval grafický design na Střední škole uměleckých řemesel v Brně a od roku 1997 až 2000 pracoval jako vedoucí grafického designu tamtéž.

Tomáš Jirků se věnuje především technice olejomalby. Pracuje s figurálními motivy od portrétů hlav a postav lidí až po komplexní - svým způsobem dějové výjevy z výletů na lodích. Pro jeho rukopis je charakteristická psychologizující rovina malby. Jeho obrazy tak fungují jako druh deníkových záznamů autorova pozorování reality. Tomáš Jirků je rovněž skvělý vypravěč, který vás s radostí provede svou aktuální tvorbou i ukázkami starších - více ilustrativních děl.

Móda s profesionální péčí, postavená na základech tradičního řemeslného zpracování i moderního designu.
V ateliéru Jocha vznikají malé autorské kolekce, které šijeme na míru přímo pro vás.
Inspirace původními lidovými motivy přerůstá v moderní design umocněný výběrem kvalitních materiálů.
Věříme, že móda by měla mít co nejmenší negativní dopad na životní prostředí.

Sochařská laboratoř umožňuje vytvářet participativní výstavy, workshopy, herny nebo například interaktivní zóny. Je určená jak dospělým tak dětem, pro které je cenná především z hlediska rozvoje hmatové senzoriky, psychomotoriky a umělecké kreativity. Andrea Kaňkovská tuto umělecky variabilní platformu rozvíjí kontinuálně od roku 2018 a má za sebou celou řadu úspěšných realizací v českých i zahraničních galeriích. Cílem Sochařské laboratoře je zprostředkovat nejen vizuální, ale rovněž hmatové vjemy. Účastníkům umožňuje přímou práci s netradičními měkkými materiály a tvary, z nichž lze dle vlastní fantazie vytvářet výsledný celek sochařského díla.
Součástí návštěvy ateliéru Andrey Kaňkovské bude prezentace jejího autorského portfolia s ukázkami různých typů tematického uplatnění Sochařské laboratoře. Autorka sdílí ateliér s Kamilou Brůčkovou.

Vladimír Kiseljov je malíř, performer, scénograf, režisér a spisovatel. Absolvoval Střední školu uměleckých řemesel Brno, JAMU a Kunstuniversität Graz. Expresivní obrazy Vladimíra Kiseljova vyjadřují jeho synestetické vnímání světa – autor vnímá hudbu a všechny vjemy barevně a svými obrazy tak vzácně propojuje všechny smysly diváka – barvy, filozofický význam, hudbu, pohyb, prostor a čas.
V roce 2023 má za sebou výstavy v Alšově Jihočeské Galerii, malířskou performanci v NG Praha a v roce 2024 vystavoval na Špilberku v Muzeu města Brna.

Zachraňovat starý nábytek autorku baví už dlouho, doma jiný ani nemá. Z některých modelů je až "naměkko". Přečalounění vašeho oblíbeného kousku provede pečlivě, renovuje i dřevo. Pokud vlastní poklad ještě nemáte, můžete si vybrat z jejích. Některé jsou hotové, další na renovaci ještě čekají - u těch si můžete zvolit látku i barvu dřeva.

Malířská tvorba Miroslava Krobota spadá především do oblasti abstraktního umění - konstruktivismu a op-artu. Věnuje se rovněž malbě městských krajin, které ovšem redukuje do podoby čistých geometrických ploch. Autor typicky pracuje s jedním motivem, který vrství, násobí, parafrázuje a tím vytváří konečný výsledek malby. Jeho díla sice působí jako hra s geometrickou formou, ale zároveň se v nich často skrývá vnitřní smysl, odkazy k architektuře nebo emocionálnímu vjemu barev.
Autor je absolventem SUPŠ Brno, oddělení užité malby.

Lištica je absolventkou Ateliéru malířství 3 (FaVU VUT) a oboru Dějiny umění (FF MUNI). Ve své výtvarné praxi se opírá zejména o své osobní prožitky a zkušenosti, které vycházejí jednak ze sportovní činnosti, péče a jízdy na koních, a od lidí v jejím nejbližším okolí. Tyto prožitky převádí do obecné roviny, kterou může divák číst a chápat i bez předchozí znalosti motivace malířky, a tak docházet k vlastní interpretaci děl.

Anna Magni je výtvarnice a zahradní a krajinářská architektka, záměrně i mimoděk propojující obě disciplíny. Její zahradní a krajinářské návrhy a jejich vizualizace čerpají z volné malířské tvorby i každodenního pobytu v zahradě.
Navštívit můžete její ateliér v zahradě, nahlédnout z oken na stejné pohledy, které ji inspirují, ale také vnímat cestou na jižní periferii města Brna. Jsou to místa poznamenaná masivním urbanistickým rozvojem, se zanikající ale i transformující se zemědělskou tradicí. V ateliéru uvidíte poslední práce reflektující skleníky pro zemědělskou velkovýrobu jako námět výtvarný a architektonický, ale také kulturně-historický.

Absolventka výtvarné výchovy a vizuální tvorby na PdF MU v Brně a ateliéru Malby II Fakulty umění OU v Ostravě. Ve své volné tvorbě se věnuje malbě, performancím, instalacím a objektům. V malířských cyklech se zabývá především barvou, prostorem, světlem a časem. Ústředním tématem je pak světlo a čára. Čára jako základní stavební prvek malby vznikající tahem, který opakovaným překrýváním dává vzniknout struktuře. Autorka pracuje ve velkých cyklech, od kterých se odvrací a zase se k nim vrací, aby mohla hledat a nacházet jiná východiska. V současné době žije a pracuje v Brně.

Objekty a instalace Davida Možného plynule navazují na jeho předchozí tvorbu v oblasti videa a animace. Sdílí s nimi logiku záběru, v němž stěžejní roli hraje ten, kdo se dívá a kdo vstupuje do prostoru díla. Jeho realizace často pracují s kompresí prostoru, s jeho zakřivením a změnou perspektivy. Díky tomu navozují stavy ne nepodobné těm, které zažíváme při sledování oblíbeného filmu, bdělém snění, nebo hraní počítačové hry. Tematicky se tvorba Davida Možného vztahuje k urbanismu, k paměti a smyslovým počitkům, které spouští proces vzpomínání. Dotýká se tak principů psychoanalýzy i behavioralní psychologie. Ačkoliv cílem Davida Možného není tvořit narativ, je zajímavé, že nakonec jako "spouštěče" příběhů fungují. V okamžiku, kdy vstoupíme do Možného instalací, se staneme jejich součástí, máme potřebu to, co v nich vidíme a jak je vidíme, vztáhnout ke kulisám vlastního života. Snad právě díky tomu jsou díla Davida Možného dlouhodobě aktuální. Asociují prostředí, mentální a fyzické prostory, které známe a zažíváme všichni.

David Možný reprezentoval Českou republiku na Pražském Quadriannale 2023 instalací Limbo Hardware, za kterou získal cenu za Nejlepší koncept Výstavy zemí a regionů a cenu za udržitelnou výstavu. Byl prvním českým autorem zastoupeným na festivalu digitálních videí onedotzero v ICA Londýn v roce 2004. Za video Virtual Soul Waste získal v roce 2004 první cenu na festivalu Bitfilm v Hamburku. V roce 2010 získalo jeho video Rahova 1. cenu diváků i poroty na festivalu Přehlídka animovaného filmu Olomouc.

Obrazy Zdeňka Náplavy malované technikou olej na plátně se věnují tématu světla v jeho duchovní podobě. Autor vychází z uměleckého směru lyrické abstrakce. Vedle maleb se profesně věnoval i divadelní fotografii (zaměstnán v Národním divadle v Brně), abstraktní fotografii a focení architektury.

Narodila se v roce 1997 v Kyjevě na Ukrajině, žije a pracuje v Brně. V roce 2017 získala vzdělání v oboru kamenosochařství na Střední uměleckoprůmyslové škole sochařské a kamenické v Hořicích. V letech 2016-2023 studovala v Ateliéru sochařství 1 na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně. Od roku 2023 pak pokračovala na fakultě v doktorském studiu.
Nikitina pracuje se sochařskými projekty v klasických i moderních technikách, využívá technologii 3D skenování k dokumentaci a archivaci příběhů a událostí; ve svých projektech se věnuje psychologickým, antropologickým a sociálním studiím.
V roce 2019 vynalezla žánr 3D reportáže, s jehož pomocí vytvořila např. instalaci „5 minut“ věnovanou ukrajinským vojákům ATO a projekt „Bylo“ (ve sbírce Národního muzea Černé Hory).
Zúčastnila se řady skupinových a samostatných výstav v Německu, Francii, Nizozemsku, České republice, Polsku, na Slovensku, Ukrajině, v Černé Hoře a ve Spojených státech. V roce 2021 získala Grand Prix v soutěži pro mladé ukrajinské umělce MUHi (Kyjev) a v roce 2022 se stala finalistkou ceny PinchukArtCentre (Kyjev).

Lukáš Orlita je absolventem figurální malby (FaVU, 1996 - 2000). Prezentuje se především malířskou tvorbou. V současnosti maluje technikou olejomalby a tematicky zpracovává v realistickém duchu téma kořenů a květů.
Kromě malířství se rovněž věnuje grafice, airbrush technice a designové tvorbě v podobě výukových pomůcek pro kreslení portrétu. Autor je také lektorem školy Start-Art. Vyučuje výtvarné techniky, vede kurz Kreslení postavy a připravuje žáky pro střední i vysoké umělecké školy.

Tomáš Pavlacký pracuje s 3D technologiemi. Jejich pomocí zachycuje, vizualizuje a materializuje matematické principy. Manipuluje s nimi a vytváří z nich novou logickou formu. Pro práci používá také internet jako archiv, ze kterého čerpá podněty k materializaci objektových koláží a příběhů, které vyprávějí. Práce s tímto typem médií pro něj začala řešením problematiky zhmotnění různých typů digitální chyby. Autor svými aktivitami propojuje nová média s klasickými. Digitální prostor a robotické zpracování často kombinuje se „standardním“ sochařským přístupem.

Autor se pohybuje v oblasti digitálního i klasického sochařství. Považuje se především za figuralistu a portrétistu pracujícího s 3D skenováním. Sochy realizuje v komorním měřítku za pomoci 3d tisku, případné větší realizace pak v kombinaci různých technologií (laserové řezání kovu, robotické obrábění a následná sochařská klasická postprodukce).
"3D scan dnes je pro mne jako počátky fotografie. Je to nevyužité pole možností a až pionýrská práce spojená s hledáním nového sochařského výrazu. Od kouzla nedokonalých snímků až po jejich úpravu ve virtuální sochařské dílně. Ve virtuálním prostředí hledám svůj výtvarný projev v závislosti na technologii, kterou použiji k návratu sochy zpět do reality", prozrazuje o sobě Jiří Pec.
Studoval na FaVU VUT v atelieru sochařství 1 u prof. Michala Gabriela, kde nyní i vyučuje a pracuje ve 3D studiu FaVU. Zároveň je součástí ateliéru Hybešova.

Jan Svatoš, Karolína Pešková a Anna Balážová, bývalí studenti a absolventi Ateliéru malby 3 brněnské Fakulty výtvarných umění VUT společně sdílí ateliér na Cejlu 76. V jejich tvorbě se mísí konkrétní inspirace z přírody s vlastní spiritualitou, stejně tak jako přístup zobrazivý s přístupem abstraktním. Anna si vyrábí své vlastní olejové pastely, kterými maluje pomíjivé momenty a mžiky, ulpívající na sítnici oka, Karolína si vyrábí barvy z květin a přírodních pigmentů, kterými zachycuje vlastní prožitky a jiné pomíjivé momenty, odehrávající se zejména na obloze a Jan, který používá běžně dostupné barvy maluje vrstvené obrazy fiktivních světů a dimenzí za povrchem skal.

Čalounění nábytku klasickou i novodobou technologií.
Nábytku oholenému na kostru autorka pečlivě a s citem obnovuje všechny vrstvy a vrací mu tak jeho původní funkčnost. Pokud zrovna nerenovuje na zakázku, ráda uplatňuje tvůrčí nápady na designových kusech k volnému prodeji. To se týká i jejích vlastních kousků v pohovendím stylu, odrážejících její lásku pro hru s barvami.

Sean Ročkovou okouzlil zvuk šamisenu a s nebývalou trpělivostí začala vyrábět hudební nástroje. Je zcela zřejmé, že do nich vkládá kus sebe a při dobré péči hudebníka přežijí staletí. Jsou to umělecká díla, které předávají radost v momentu, když na ně někdo hraje. V jejím ateliéru můžete autorce nahlížet přímo "pod ruky" při výrobě loutny. Autorka vystudovala obor restaurátorství nástěnných maleb v Litomyšli, nicméně vždy se toužila věnovat řemeslu, v němž by se odrazila její láska k hudbě. Považuje se za samouka, kterého k cílí vede především trpělivost a touha učit se novým věcem.

Malířka vystavuje od roku 2001, jejím nejoblíbenějším mediem je suchý pastel, kterým se snaží zachytit okouzlující krásy přírody. Její tvorba je ovlivněná životem v mnoha podobách. Přeje si žít ve světě, kde si každý z nás uvědomuje, že jsme si všichni rovni a myslí si, že jedna z cest k tomuto cíli je právě skrze umění vnímat krásu. A tak malířka tiše promlouvá k vašim krásným srdcím s křídou v ruce: "Umění jako inspirace k vnímání krás kolem i v nás".

Vystudoval VŠUP Praha v Praze v atelieru sochařství prof. Beránka. Autor site specific instalací Oil on House na Domě umění, Horror Vacui pro GHMP Praha nebo série realizací z plastového odpadu na přehlídkách současného umění ve Francii. Věnuje se hlavně monumentální tvorbě a intervencím do přírodního i městského prostředí, vždy v těsném propojení s architekturou a okolním prostorem, v posledních letech spěje k dematerializaci tvorby směrem ke konceptu a performance, využívá sluneční a měsíční světlo i vítr.

Pro tvorbu Jiřího Sobotky jsou typickým motivem všední předměty našeho každodenního života, zvětšené do nadživotní velikosti. V 80. letech to byl zejména automobil, často doprovázený lidskou figurou. Později symbol automobilu a člověka opustil a následující díla se nesla v duchu náznaků, dvojsmyslů, ironických povzdechů. Koncem 90. let začínají mít předměty se kterými operuje, často povahu "zboží". Jeho ateliér zaplňují "sochy věcí", po kterých toužíme a obhlížíme je ve výkladních skříních.

Jan Spěváček se zaměřuje na klasickou malířskou řemeslnou malbu. V jeho díle dominuje expresivní velkoformátová krajinomalba a figura v různých cyklech. Často portrétuje, věnuje se kresbě, ilustracím, grafice a realizacím dobových maleb v historických objektech. V jedinečné dostavbě Santiniho komplexu Mariánské Týnice vytvořil soubor jedenácti velkoformátových fresek v duchu pozdního baroka o celkové rozloze 376m2. Věnuje se též kostýmům druhé pol. 15. století, kurátorství a pedagogice.

V roce 2024 uplyne 100 let od založení ŠUŘ (Škola uměleckých řemesel v Brně). Škola od svého založení významně spoluformovala lokální kulturní identitu a uměleckou scénu Brna a zároveň vnesla specifické kvality do širších československých souvislostí. Letošní DOA se připojují k oslavám tohoto významného výročí a zvou k návštěvě míst, které jsou s historií školy i s její současnou podobou neodmyslitelně spojená.
Oslavy nesoucí název ŠUŘKA 100letí! rovněž zahrnují konferenci, výstavu a monografii, na kterých škola spolupracuje s Domem umění města Brna a Vysokou uměleckoprůmyslovou školou v Praze.

Formálně/neformální, každopádně vždy ženské, luxusně zpracované přírodní materiály ve střizích, které krásně kopírují postavu. Pure Fashion Craft to jsou převážně dámské modely tvořené s pečlivostí od návrhu až po realizaci, s důrazem na čisté linie, materiál a precizní zpracování. Michaela Surá věří, že cílem její značky je tvořit oblečení a módní doplňky, které vás budou doprovázet celým životem.

Jan Svatoš, Karolína Pešková a Anna Balážová, bývalí studenti a absolventi Ateliéru malby 3 brněnské Fakulty výtvarných umění VUT společně sdílí ateliér na Cejlu 76. V jejich tvorbě se mísí konkrétní inspirace z přírody s vlastní spiritualitou, stejně tak jako přístup zobrazivý s přístupem abstraktním. Anna si vyrábí své vlastní olejové pastely, kterými maluje pomíjivé momenty a mžiky, ulpívající na sítnici oka, Karolína si vyrábí barvy z květin a přírodních pigmentů, kterými zachycuje vlastní prožitky a jiné pomíjivé momenty, odehrávající se zejména na obloze a Jan, který používá běžně dostupné barvy maluje vrstvené obrazy fiktivních světů a dimenzí za povrchem skal.

Studovala na Pedagogické fakultě v Praze, kde se skrze výtvarnou pedagogiku aktivně věnovala malbě pod vedením prof. Martina Velíška. Bohaté zkušenosti získala také během let v ateliéru malby na pražské Scholastice (MgA. Robert Šalanda). V závěru studia vycestovala na stáž na Akademii v Lisabonu, kde učila a zpracovávala téma deníků a vztah mezi obrazem a slovem. Rok pobývala na Islandu, který je pro ni dodnes silným zdrojem inspirace. V současné době žije a tvoří v Brně.
Ve své práci se věnuje bohaté škále zobrazení krajiny a jejich fragmentů. Využívá alegorií a metafor, neboť jde v jejím pojetí spíše o krajinu univerzální, vztahující se ke konceptům spojených s psychologií, filozofií a spiritualitou.
Do prostoru svých krajin mnohdy vstupuje s geometrií, jako otiskem lidské racionality a potřeby řádu. Malba je pro ni způsob zkoumání otázek spojených s životem a jeho prožíváním. Za důležitý zdroj inspirace považuje cesty hlubinnou imaginací. Této metodě se věnuje i jako průvodce a terapeut.

Denisa Štefanigová absolvovala v ateliéru malířství na FaVU VUT a následně na Academy of Arts v Estonsku. Má za sebou řadu stáží a rezidencí, např. v Bilbau, Stuttgartu nebo Budapešti. V roce 2021 byla mezi 15 finalisty ceny Young Painter Prize pro pobaltské země. Kromě České republiky vystavovala také v Litvě, Estonsku, Španělsku a Německu. Zaměřuje se především na malbu, pracuje ale i se zvukem, textilem, videem, kolážemi.
"Její dynamická, barevná plátna rozehrávají sítě vztahů lidských i nelidských entit, skutečných i mýtických zvířat, bájných bytostí i démonů. Vše je vzájemně propletené ve jménu velkých emocí, ať už je to láska a touha nebo smutek a truchlení."
text: Karina Kottová

Veronika Švédová tvoří obrazy kombinovanou technikou olej / akryl / olejový pastel / uhel, s použitím reliéfních prvků. Pro její malby jsou charakteristické plastické, převážně florální motivy v zářivých, výrazných barvách spolu s klasickou figurativní tvorbou. Přestože je na obraze pro diváka vždy srozumitelná a stěžejní figura, autorka plátno vnímá především jako soubor teplých a studených barev, které na sebe vzájemně navazují a vytvářejí rovnováhu. Umělecky je soustavně aktivní od roku 2004 a tvorba je zastoupena nejen v českých uměleckých sbírkách, ale i v Rakousku, Švýcarsku, Slovensku a Spojených arabských emirátech.

"Náš malý ateliér v bývalé budově Brněnské FAVU sdílíme společně s Monikou Tajovskou, Šimonem Janem a Vojtěchem Škutou primárně jako tetovací studio. Mimo to nám ale po odstěhování z Brna slouží jako detašované pracoviště pro přípravné fáze projektů realizovaných v Brně a také jako platforma pro příležitostné prezentace naší autorské umělecké tvorby."

Pro Jakuba Tajovského je důležité téma ateliéru jako laboratoře, kde dochází ke zkoumání různých možností spolupráce a mezioborového sdílení. V poslední době například spolupracoval s prototypovací dílnou Prusalab na vývoji malířských nástrojů-objektů. V dalších projektech využíval Expo_dist - jako "digitální laboratoř", umožňující rozvíjet multidisciplinární kolaborativní projekty nezávisle na jednotném místě a času participujících aktérů. Pro jeho malířskou tvorbu je důležitá otázka zapojení moderních technologií, které by nejen usnadnily proces vzniku výsledné malby, ale rovněž by kreativním způsobem ovlivnily jeho estetickou podobu.

Marieta Tedenacová je česko-francouzská designérka, která vytváří objekty na hranici umění a designu. Ve své práci většinou propojuje klasické řemeslné postupy s novými technologiemi.
Všechna její díla jsou ručně vyráběna ve sklárnách na severu Čech, což je jeden z posledních regionů na světě, kde se tradice ručního foukání a výroby skla uchovává již od středověku a je nově součástí seznamu světového dědictví UNESCO.
Marieta Tedenacová je absolventkou ateliéru skla na UMPRUM, kde studovala pod vedením prof. Ronyho Plesla souběžně se studiem malby na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru prof. Michaela Rittsteina. Absolvovala také stáž v ateliéru Skla na prestižní Rhode Island School of Design v USA.

Martina Trchová se věnuje volné tvorbě a knižní ilustraci. Nejvíce inklinuje k malbě akrylem, ale v současnosti ráda experimentuje s akrylovými spreji.
Ilustrovala dětské knihy Bába Bedla I. a II. spisovatelky Markéty Pilátové (nakladatelství Meander, 2021 a 2023) a v roce 2023 jí vyšla autorská kniha Babi (nakladatelství HOST, 2023). Zvláštní technika ryté kresby zatírané barvami a zlatavá barevnost je charakteristická i pro mnoho dalších obrázků, které jsou k vidění v ateliéru. Mimo výtvarnou tvorbu je zpěvačkou a autorkou naléhavých písní.

Romana Vaďurová je profesí asistent pedagoga v ZŠ, pořádání výtvarných dílen ji umožňuje pracovat s dětmi tvořivým způsobem, což byl vždy její sen. Pořádá kurzy pro děti i dospělé, které je možné uspořádat i v domácím prostředí zájemců. Kurzy jsou zaměřené na různé výtvarné a tvořivé techniky - práce se sklem, malovaný textil, smalty na vařiči, grafické techniky, výroba šperků apod.

Martina Valchářová pracuje v médiu malby. Ve svých obvykle velkoformátových malbách zpracovává sociální tématiku a různě specifická prostředí. Absolvovala ateliér malířství 2 u Luďka Rathouského na Fakultě výtvarných umění v Brně, za sebou má rezidenci v uměleckém centru Die Spinnerei v Lipsku a také rezidenční program Inkubátor v rámci programu Open Studios Brno.

Zkušenost rodičovství přivedla Věru Vtípilovou k sociálním tématům a možnostem terapeutického účinku umění.
Její umělecké aktivity se rozbíhají dvěma směry. První je založen na interakci s divákem, kdy během workshopu, happeningu či jiné umělecké akce společně s participujícím publikem hledá odpovědi na položené otázky. Pracuje přitom metodou, která umožňuje přítomným účastníkům věci z vlastního života pojmenovat a tak od nich poodstoupit a pouze svoji životní situaci pozorovat.
Druhý směr její činností spočívá v tom, že se nechává vést určitou výtvarnou disciplínou, pod jejímiž pravidly tvoří. Výtvarné médium kresby, nebo videa zde často sehrává roli záznamu určité procesuální akce, nebo je její součástí. V obou případech se vždy snaží soustředit pozornost na proces, na uvědomění si léčivého efektu soustředěné pozornosti, která nás odvádí od fascinace samotným výsledkem. Připomíná nám jednoduché pravidlo, že cesta je cíl.
Návštěvníci ateliéru Věry Vtípilové budou mít možnost seznámit se s jejím dlouhodobým projektem ateliér Kuchyň, který je věnovaný soukromému výzkumu její vlastní role matky, která nechce rezignovat na umění. Autorka si v něm pokládá například otázku: může vzniknout nějaký kontinuální záznam života vyjádřený výtvarným jazykem, navzdory hlasitě pípajícím domácím spotřebičům v těsné blízkosti?"

Věra Vtípilová se rovněž podílela na přípravě pracovních listů do průvodce DOA. Připravila kresby, které zároveň fungují jako výzva k pomalé chůzi a soustředěnému pozorování ulice a vnímání bariér, které během dne při pohybu městem musíme překonávat.

Výstava Společná vize se zabývá hledáním souvislostí a paralel ve dvou odlišných přístupech k tvorbě.
Je motivovaná přesvědčením, že zdánlivě odlišné způsoby vyjádření mohou mít stejný cíl.
Vidění každého člověka je unikátní a skrze něj můžeme svět vnímat v naprosto odlišných perspektivách. Naši společnou výstavu jsme uspořádali sobě i druhým pro radost a zároveň jako příležitost ke změně perspektivy pohledu.

Galerie Skleněnka se nachází v krásných prostorách starobylého statku. Výtvarnice Alice Dostálová zde připravila stálou expozici skleněných figurek spolu s ukázkou jejich výroby. Prohlédnete si umělecké výrobky ze skla, skleněné figurky, lidová řemesla. Součástí je i sklářská dílnička pro děti i dospělé.
V prostorách galerie se nachází výstava Václava Kapela: Nářez, na které autor prezentuje své dřevěné obrazy z řezů nevšedních.

Spojení z Brna vlakem – jezdí každou hodinu – nebo z Tišnova procházkou kolem řeky do Březiny.

Magdalena Gabrielová ve svém domácím ateliéru vymýšlí praktické módní doplňky originálního vzhledu, pracuje s obvyklými i neobvyklými (přírodními a ekologickými) materiály a připravuje podrobné návody a kurzy, podle kterých si je můžete vyrobit taky.
Přijďte nahlédnout do jejího provizorního prostoru ve slaměném domečku, ve kterém se snaží nadchnout lidi pro ruční práce a objevit radost z tvoření i z výsledku.

Regionální galerie, která sídlí v domě akademického malíře Josefa Jambora v Tišnově. Zaměřuje se na výstavy současného vizuálního umění, přitom klade důraz na prezentaci autorů zabývajících se fenoménem krajiny, skutečnosti a jejích proměn a na vzdělávací činnost. Galerie spravuje sbírku Josefa Jambora.
Součástí DOA je společná výstava Jiřího Kuděly a Petra Lysáčka Facelift (15. 6. - 6. 10. 2024) analyzuje téma portrétu a identity a představuje osobité vidění současného světa skrze optiku metafory Theatrum mundi za použití vynalézavé ironie, recyklace a prvků neo-dada.
Ve veřejném prostoru města budete mít možnost vidět sochařské instalace Kristiny Veskové a Hany Svobodové, věnované prostoru snění a podvědomých obsahů.

Hačati “Hálová čalounictví Tišnov” je otevřená čalounická dílna Moniky, milovnice starého nábytku a pestrých potahových látek. Ze starých židlí, křesel a taburetů vykouzlí nápadité originály do vašeho interiéru. Pořádá čalounické kurzy. Přijďte ji navštívit a nahlédněte pod pokličku čalounického řemesla.

Výtvarnice na volné noze, která se pohybuje mezi grafickým designem a divadelní a televizní scénografií. Ve volných chvílích se věnuje vlastní volné malbě v nejmenším "ateliérku" na Jižní Moravě. Zkušenosti z jednotlivých oborů se v jejích realizacích navzájem propojují a doplňují. Její myšlení je poměrně praktické, usiluje o smysluplná, jednoduchá řešení, která odolávají času, jsou funkční a umožňují rozvoj. Skládá barvy a tvary vedle sebe tak, aby vizuální formou pomáhaly úspěšnému přenosu myšlenek a emocí.

Umělecké kovářství Matouše Kvíčaly se zabývá výrobou od klasické kovařiny až po damaškovou ocel, či kované modely letadel z druhé světové války. Autor se ke kovařině dostal prostřednictvím svého zájmu o období středověku a výrobu mečů.

Česká malířka, grafička, ilustrátorka, výtvarnice a lektorka.
Vystudovala Uměleckou školu grafickou v Jihlavě a Výtvarnou školu v Brně. Základem její tvorby je malba rozsáhlá a rozmanitá obsahem, technikami i výtvarným vyjádřením, ilustrovala řadu básnických sbírek.
Ve svém životě absolvovala řadu cest za poznáním, jenž posunuly její tvorbu ke spirituálním dimenzím.
Kromě vlastní tvorby pořádá řadu workshopů, seminářů a kurzů s rozsáhlou tematikou od relaxační malby, mozaikování, až po psycho-terapeutické seance.

Malíř, výtvarný pedagog, občas kreslí a zabývá se i grafikou, věnuje se také keramice a práci se dřevem. V letech 1986 až 1994 působil na LŠU (ZUŠ) J. Kvapila v Brně, 1994 až 2001 vedl ateliér nefigurativní malby na Ped. fak. MU v Brně, byl spoluzakladatelem výtvarné skupiny Měkkohlaví a intermediálního uskupení Florián. Své práce vystavuje doma i v zahraničí, jeho tvorba je zastoupena ve státních i soukromých sbírkách v ČR, Itálii, Francii, Polsku a na Slovensku, tamtéž absolvoval také několik stáží a tvůrčích pobytů. V roce 2016 vydal sbírku povídek s názvem Kdo je tady presidentem?; kromě výtvarného umění a literatury se zabývá vinařstvím, vzorky z jeho sklepa (mikropartie tichých a fortifikovaných vín vč. originálních destilátů a přírodních likérů) je možné ochutnat při návštěvě ateliéru. Od roku 2006 žije a tvoří ve Svatoslavi.

Autorka své obrazy vytváří pomocí nití, jeho základním rastrem není nějaká předem daná osnova, podle které by se automaticky řídila. Naopak, je to osvobozující intuitivní pohyb, jehož hranice určuje snad jen samotný okraj plátna. Výšivka je zde v podstatě druhem nečitelného písma, abstraktní strukturou, místy připomínající krajinu.
Daniela Mikulášková samostatně vystavuje od roku 1999. Je absolventkou Filozofické a Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci (1992–1998), Fakulty výtvarných umění VUT v Brně, Ateliéru environmentu ak.mal. Vladimíra Merty (1999–2001), v mezidobí studovala hebrejštinu na studijním pobytu v Izraeli. V roce 2008 získala 1. místo v soutěži mladých umělců do 35 let JungART.

Komunita křesťanských umělců, kteří touží skrze umění ukazovat a probouzet krásu. Neomezují se na jediný druh umění. Usilují o vytváření bezpečné a tvůrčí atmosféry, kde může každý růst ve své umělecké oblasti, která ho naplňuje a baví. Těšit se můžete na kávu, občerstvení, skvělé lidi, swap a spoustu dalšího. Útočiště je prostor, který slouží jako místo setkávání a ateliér zároveň.

Památník písemnictví na Moravě sídlí v atraktivním prostředí nejstaršího kláštera na Moravě. V rámci akce Dny otevřených ateliérů nabízíme volný vstup do aktuálních výstav:

Desátá múza. Renesanční básnířka Westonia
Literárně historická výstava věnovaná první básnířce v dějinách české literatury

Petr Dillinger (1899–1954): Kresby – grafiky – malby
Průřez tvorbou nezaměnitelného výtvarníka spjatého s meziválečným Brnem

Fotografie skupiny EPOS
Výstava fotografií brněnské umělecké skupiny

Claudi Ondok: Tváře muklovského Vatikánu
Výstava současných expresivních portrétů perzekuovaných duchovních a řeholních sester

Podhorácké muzeum nabízí návštěvu svého areálu, jehož rámci máte možnost navštívit aktuální výstavy.

Příroda objektivem Josefa Ptáčka
Výstava představuje průřez volnou fotografickou tvorbou tišnovského rodáka Josefa Ptáčka (1945–2023). Autor se zajímal o přírodu, krásu krajiny a krajinného detailu, symboliku i fotografickou metaforu. Využíval černobílou analogovou, ale i barevnou digitální fotografii. Součástí výstavy je interaktivní zóna pro děti a dospělé.

Porta coeli_vize
Výstava diplomových prací studentů FAST VUT v Brně na téma obnovy historických objektů. Projekty a modely představí alternativní využití areálu cisterciáckého kláštera v Předklášteří.

Část kláštera, kde muzeum sídlí, stále obývají řádové sestry, několik hospodářských budov slouží i dnes správě klášterních statků a část objektů je pronajímána. Některé z nich na své budoucí využití teprve čekají, například monumentální barokní sýpka nebo navazující stavení původního pivovaru se sladovnou.

Autorka se zabývá výrobou keramiky od roku 1990. Vyrábí užitkovou keramiku točenou na hrnčířském kruhu tradičním postupem. Sortiment tvoří hrnky a hrníčky všech tvarů a velikostí, aroma lampy, džbány, láhve, vázy a další. Věnuje se také šperkům a to jak keramickým, tak i porcelánovým, zdobeným plastickým dekorem, listrem nebo platinou. Všechny točené výrobky jsou dvakrát pálené při teplotách ostrého výpalu 1135-1230 °C, podle použité hrnčířské hlíny a splňují platné hygienické normy.

Ateliér ReStory se věnuje restaurování keramiky a porcelánu a výrobě objektů a užitkových předmětů z keramiky. Jednou za čas pořádá keramické workshopy pro dospělé i děti.

Výstava Společná vize se zabývá hledáním souvislostí a paralel ve dvou odlišných přístupech k tvorbě.
Je motivovaná přesvědčením, že zdánlivě odlišné způsoby vyjádření mohou mít stejný cíl.
Vidění každého člověka je unikátní a skrze něj můžeme svět vnímat v naprosto odlišných perspektivách. Naši společnou výstavu jsme uspořádali sobě i druhým pro radost a zároveň jako příležitost ke změně perspektivy pohledu.

Vlastimil Peška je hudební skladatel, režisér, herec, dramatik, spisovatel, scénograf,
emeritní divadelní ředitel a malíř, který žije na Tišnovsku, kde si vybudovali svůj ateliér pod názvem Studio Hájek. "Vše co dělám je mým potěšením, které mám touhu přenést na mé diváky, či posluchače. Když se při setkání s mými díly usmívají nebo dokonce nahlas smějí, je to pro mě jako slastný polibek."
V malbě tíhne k dílům naivistů, impresionistů a surrealistů. Nesnaží se tyto směry kopírovat, ale spíše vzájemně prolínat. V poslední době se věnuje i ilustrování svých knih, s názvy Střelené pohádky, Kotrmelce, Atlas zapomenutých hub a Neviditelná, které vyšly v nakladatelství ČAS. Jeho malířská díla zdobí mnoho soukromých sbírek.

Jan Pražan se věnuje malbě a grafické tvorbě. Vystudoval Fakultu výtvarných umění v Brně, ateliér Malba II. prof. Martina Mainera, studium ukončil v roce 2012. Malba je pro něj celoživotní poznávací proces okolního i vnitřního světa. Ve svých obrazech také spojuje inspirace z blízkých i dalekých cest (malířské sympozium v Meghalayi v Indii, Brazílie).
Poznání a radost z tvorby se snaží sdílet v rámci třídních projektů, jak na domácké škole v Pršticích, tak například na ZŠ v Přerově jako umělec v projektu Kreativní partnerství. Svůj zájem o poznání skrze tvorbu, fungování lidské mysli, jeho propojení s okolním, přírodním světem prohlubuje studiem Eko arteterapie.

Libor Šuhajda - fotograf věnující se fotkám produktů, interiérů a v poslední době i technice kreslení světlem (luminografie). Jeho studio tvoří dvě místnosti - jedna černá (black cube) a jedna bílá pro světlé scény. Samozřejmostí je vybavení trvalými světly + další světelné zdroje s měřitelnou teplotou barvy světla a RGB. Pro návštěvníky DOA je to jedinečná příležitost seznámit se s prostředím ateliéru věnovaného produktové fotografii.

V budově bývalé sýpky sídlí ateliér sochařského páru, Moniky Váňové (Horčicové) a Dušana Váni. Spojnicí jejich rozdílných přístupů k soše je využití digitálních technologií v procesu tvorby. Dušan Váňa působí jako odborný asistent na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně. Ve své sochařské tvorbě se věnuje zejména kinetickým objektům vzniklých pomocí 3D tisku. V rámci DOA představí i dosavadní výsledky svého projektu Modelování z keramické hlíny pomocí průmyslového robota.

V budově bývalé sýpky sídlí ateliér sochařského páru, Moniky Váňové (Horčicové) a Dušana Váni. Spojnicí jejich rozdílných přístupů k soše je využití digitálních technologií v procesu tvorby. Monika Váňová si jako jeden ze základních vyjadřovacích prostředků svých děl vybrala, lidskou a zvířecí kost a kostru, kterou prostřednictvím nezvyklých kompozic uvádí do nových významových rovin. Tyto fascinující organické tvary často navrhuje a materializuje prostřednictvím nejnovějších postupů tzv. Digitálního sochařství.

Lenka Vojtěchová maluje především v technice akrylu a akvarelu, někdy v kombinaci s perokresbou.
Inspirací a tvůrčím záměrem Lenky je zachytit portrét člověka, který mnohdy částečně splývá s krajinou. Výraz, nikoli samotná podoba tváře je sám o sobě nositelem poselství obrazu. Propojující myšlenkovou linií obrazů je snové tajemno, emotivnost a poetika. Lenka má za sebou řadu autorských a kolektivních výstav, její obrazy jsou zastoupeny v soukromých sbírkách v ČR i zahraničí.

"Celý lidský život se dá zachytit barvami." V tvorbě autorky se prolíná láska k přírodě, víra a mystika.
Její výtvarnou doménou je především práce s akrylem a kombinované techniky, ale i akvarel a olejomalba. Rovněž se věnuje fotografování přírody a v poslední době rozvíjí svůj zájem o práci s keramikou a hlínou.
Vystudovala FaVU VUT Brno, Je členkou spolku Ex Libris České republiky. Založila galerii výtvarného umění LiV., kde pořádá výstavy. Věnuje se rovněž přednáškové činnosti, pořádá kurzy výtvarného umění pro děti i dospělé. Svá díla prezentuje na domácích i zahraničních výstavách.

Josef Fröhlich představí průřez svou bohatou tvorbou, pro niž hledá inspiraci v biblických textech, historii či běžném životě. Své práce již prezentoval na více než 30 výstavách na Moravě, v Rakousku, Itálii či na Slovensku, veřejnosti je dobře znám také z několika ročníků břeclavského dřevo-sochání.
Pro jeho tvorbu jsou typické dlouhé, protáhlé figury zpracované realistickým způsobem a smyslem pro anatomický detail. Jeho sochy, ale i betlémy z jednoho kusu dřeva, vzbuzují zasloužilý zájem a jsou součástí mnoha soukromých sbírek.
Jako restaurátor se podílel na restaurování chrámového betlému v Ostravě - Hrušově. Jeho díla můžete vidět např. ve hřbitovní kapli Sv. Martina ve Staré Břeclavi, na nové hasičské zbrojnici ve Staré Břeclavi a nebo ve velkém jednacím sále Městského úřadu v Břeclavi.
Společně se svou manželkou se rovněž věnují pěstování bonsají.

Galerie KOREK prezentuje současné umělce a jejich tvorbu. Snaží se propojovat současnou středoevropskou uměleckou scénu a přivézt umění na periferii, do kulturně a historicky významného Lednicko-valtického areálu. Aktuálně bude v galerii KOREK probíhat sochařská výstava Dariny Molatové a bude možnost nahlédnout do tvorby Veroniky a Bely Remak.

Galerie Reistna se soustředí na kulturní program spojený s regionem Břeclavska. Ve své výstavní dramaturgii akcentuje především výstavy kresleného humoru, ilustrace a dále pak prezentace umělecko-vzdělávacích projektů spojených s poznáváním historie a současnosti krajiny Podpálaví.
Aktuální projekt Podpálaví představí práce výtvarníků Jiřího Nováka, Břetislava Kovaříka, Luboše Lichého a Jiřího Bernarda, dále plakáty z proběhlých workshopů.

Libor Juřena v současnosti dělí svou tvorbu na malbu velkoformátových obrazů a grafiku .
Témata jsou velmi různorodá, najdeme zde abstraktní struktury, sugestivní horizonty ale i bizarní zákoutí.
Autor má za sebou řadu výstav v České republice i v zahraničí. V roce 1992 získal cenu SALAMANDR SFK Pardubice, v roce 2003 cenu poroty na Bienále drobné grafiky v Břeclavi, dále to byl SHORT LIST na Mezinárodním bienále kresby v Plzni r. 2010 a 2012 Cenu studentů Ústavu umění a designu v Plzni .
text: PhDr. Karel Křivánek

Denisa Krausová je malířka velkoformátových obrazů. Pro její malby je typický silný autobiografický prvek, výrazná barevnost, mnohovrstevnatost a práce s detailem. Věnuje se "klasickým" tématům pro jejichž zpracování hledá alternativní a experimentální formu. Do námětů zapojuje i reálie z vlastního života, například tím, že do kompozic váz s květinami, soškami a další veteší infiltruje vlastní děti, psy apod. Mnohdy je na pozadí i dramatický příběh.

Karel Křivánek je známý břeclavský výtvarník, fejetonista, muzikant, ale i učitel a bývalý dlouhodobý zaměstnanec Městského muzea a galerie Břeclav. Ve své výtvarné tvorbě se věnuje malbě, kresbě, grafice, ilustraci ale i plastice. Jeho díla jsou na pomezí abstrakce, často však klade důraz na figurální motiv a motiv přírody. Je obdivovatelem krás jižní Moravy, kouzla vinných sklípku, vinohradů a dlouhých lánů polí. V malbách převládá expresivní nálada, která mnohdy vzniká úplnou absencí linky. Má svůj typický rukopis, který udržuje i v tvorbě keramiky, v grafice nebo ilustraci. Křivánek je členem UVU ČR a Sdružení břeclavských výtvarníků. Má za sebou několik desítek výstav, a to jak kolektivních, tak i samostatných.

Brněnská malířka, ilustrátorka a karikaturistka, publikující a vystavující svou tvorbu u nás i v zahraničí od osmdesátých let minulého století. Společně se svým manželem opravili starý dům na návsi v Pavlově a zřídili v něm stálou expozici děl Marie Plotěné. Diváci se zde tak mohou seznámit s ukázkami kresleného humoru, ilustracemi netradičně pojatých biblických veršů, nebo s drásanými pastely a drátěnými objekty z počátečního období autorčiny tvorby.

Navštivte prostory Mikulovského zámku a prohlédněte si výsledky Mikulovského výtvarného sympozia "dílna", které se každoročně uskutečňuje v Mikulově v průběhu letních měsíců. Pozvání k účasti na 31. ročníku sympozia přijali umělci Daniela a Linda Dostálkovy, Eja Devečková, Libuše Jarcovjáková, Jan Vytiska, Michaela Vrbková. Pozice technického asistenta se ujal Jura Piršč a hostem byl Svätopluk Mikyta. Kurátorka Lenore Jurkyová připravila koncepci, která se dotýká tématu identity. Identita jako sebepoznávání, sebepřijetí, uvědomování si charakteristických rysů, odlišností, ale také společných vlastností jedince, společenství a bezprostředního okolí.
Výstava je na zámku Mikulov ke zhlédnutí do 30. 11. 2024.

Roman Šafránek je absolventem pražské Akademie výtvarných umění v ateliéru figurální malby Jiřího Načeradského a monumentální malby Aleše Veselého. Nyní se věnuje především umělecké a kurátorské činnosti a pozici vedoucího oboru Užitá malba na Střední škole průmyslové a umělecké v Hodoníně. Pro jeho tvorbu jsou typické velkoformátové malby, kdy používá především olej nebo akryl. Nebojí se však experimentovat, a tak do svých maleb často přidává i další materiály, jako je hlína, kusy dřeva nebo nalezené předměty. Malba Romana Šafránka je charakteristická kontrastní barevností a expresivním výrazem, kdy často figurální motivy přechází do abstrakce. V rozsáhlém cyklu bojovníků z roku 2022 vyjadřuje především pocit z akce, vypětí a pohyb. Je rovněž vynálezcem několika vlastních autorských technik. Poslední technika, kterou si autor nechal zaznamenat „Úřadem pro ochranu patentů a vynálezů včetně vynálezců“ je objev tzv. Hadrismu (v roce 2000), kdy umělec na kolenou klečíc zpracovává hadrem na podlahu velký formát v horizontální poloze řídkou lazurou.

Výstava Danuše Vítkové se nese v duchu "Oslavy kraje pod Pálavou". Autorka se jejím prostřednictvím vrací k místům, s nimiž ji pojí osobní vzpomínky. Vystavená díla vznikla technikou akvarelu přímo v plenéru v okolí Pálavy.

Ateliér Antonína Vojtka se DOA účastní pravidelně několik let. Autor bývá nazýván malířem jižní Moravy, jeho touha k výtvarné práci a láska k rodnému kraji jej neustále inspiruje k hledání nových motivů.

Narozen v roce 1934 v Horních Bojanovicích, žije a pracuje v Břeclavi. Je absolventem Masarykovy univerzity Brno. Antonín Vojtek se zajímal o výtvarnou tvorbu od mládí. Kreslil a maloval v okolí své rodné obce Horní Bojanovice v břeclavském okrese. Svou výstavní činnost zahájil v této obci v roce 1965. Od té doby do současné doby vystavil svá díla na 240 místech, a to samostatně . V současné době tvoří nejvíce olejomalby. Můžeme však sledovat i jeho tvorbu kresebnou a grafickou, akvarely i plastiky.

Krajina pod Pálavou, lužní lesy, říční zátoky Dyje nebo lednické rybníky se pro Antonína Vojtka staly náplní obrazů i bytí. Uchvácení krajinou pro něj však neznamená její doslovný přepis. Její zobrazení je i její oslavou: dokonalostí forem vyrovnává rozdíl mezi realitou a ideálem. Přechodné, nedokonalé tvary jsou většinou vyloučeny; zůstávají oblé, kulovité, plasticky působící stromy a keře, z nichž je umně sestavena stylizovaná podoba skutečného modelu. Napětí mezi abstrahovaným a konkrétním, mezi reálem a stylizovanou, ideální formou patří k charakteristickým rysem Vojtkovy malby.
text: PhDr. Nina Dvořáková

Umělecký kovář tvořící pod značkou Kovomuž. Kromě kovařiny se věnuje i výrobě drobností z rohoviny, kůže a dřeva.

Městská Galerie Vila Ždánice se soustředí na prezentaci současného umění. Kurátor galerie, Ondřej Homola ji chápe jako určité "předpolí" pro autorky a autory nejmladší generace, kteří se teprve etablují v rámci umělecké scény. V posledních letech se program galerie soustředí především na prezentaci mladé malby. Galerie si dlouhodobě klade za cíl zpřístupňovat současné umění především široké veřejnosti.

Galerie se nachází ve stylové zámecké vile s prvky historicismu a modernismu z roku 1908. Byla postavena nedaleko zámku českým architektem Leopoldem Bauerem z Vídně. Místními je nazývána Seidlova nebo Loudonova vila, protože od roku 1939 - 1945 v ní rovněž přebývali potomci legendárního generála Gideona Ernsta Loudona.

V rámci sobotního programu DOA bude zahájena výstava maleb Martiny Musilové. Martina Musilová vytváří abstraktní geometrické kompozice velkých formátů, v nichž jsou patrné stopy figurálních motivů. V tvorbě autorky je patrná inspirace fauvismem a kubismem. Barevnost obrazů zároveň odkazuje k autorčině inspiraci, kterou je - jak sama říká - představa věčného léta, cestovatelské vzpomínky a atmosféra prázdnin.

Galerie výtvarného umění v Hodoníně byla založena v roce 1960 a zaujímá dnes neopomenutelné postavení v síti českých a moravských galerií. Vychází nejen z tradičních a osvědčených poznatků své dlouhodobé historie, ale stále hledá možnosti dalšího obohacení a rozšíření svých aktivit. Kromě stálých expozic nabízí veřejnosti mnoho pozoruhodných výstav původních i převzatých a dalších doprovodných programů pro široké spektrum návštěvníků. V pestré skladbě je prezentována jak tvorba moravských a českých umělců, tak i díla zahraničních autorů, zejména ze Slovenska a Rakouska.

výstavy:
Vladimír Groš / keramické plastiky
Veronika Remak-Molatová / malby
Jakub Nepraš / videosculpture****

Autor se věnuje majolikové a kameninové plastice od poloviny 70. let. Je především znám jako autor stylizovaných figurálních plastik z glazované majoliky. Groš s oblibou provokuje své okolí a užívá si jeho reakcí. Jeho díla oplývají hravostí, nešetří se v nich vtipem s humornou až sarkastickou nadsázkou na hranici grotesky.
Grošovy práce vznikají většinou v tematických celcích: cyklus Velká Morava se například skládá z různých figur nebo jejich kompozic, které zobrazují hrdiny lokálních mýtů, historických postav a představitelů kultury, vědy i sportu (Kojení orla Matkou Moravou, 1995). V dalším cyklu Vladimír Groš personifikoval automobilové motory, v jiném se zabýval karoseriemi futuristických vozů (Auta, 1997).
Tvoří také nádoby a plastiky z kameniny, které vytáčí na kruhu, spojuje a modeluje. Při práci s kameninou využívá předností plamenné pece vytápěné dřevem, kde v průběhu pálícího procesu dochází k „samoglazování“ a vzniku tzv. popelové glazury. Plastiky dokončuje ručním přebrušováním, aby zvýraznil a probarvil určitá místa.

V letech 1962–1966 vystudoval keramiku na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti a poté našel zaměstnání v ÚLUV v Uherském Hradišti. Po absolvování vojny krátce pracoval v propagačním oddělení ZVL ve slovenské Skalici, odkud se vrátil na Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti. Od roku 1969 do roku 2008 zde působil jako pedagog v oboru Výtvarné zpracování keramiky a porcelánu. Tímto oborem prošly více než dvě stovky budoucích keramiků a sochařů, mj. Maxim Velčovský, Daniel Piršč, Jiří a Helena Hlušičkovi, Ondřej Batoušek, Pavla Vachunová, Ludmila Kováříková, medailér Miroslav Kovářík nebo grafický designér Jan Kovářík.
Po roce 2008 se zabývá historií domů, řemesel a živností ve Veselí nad Moravou a sbírá staré fotografie. Roku 2010 obdržel Cenu města Veselí za dlouholetou reprezentaci a rozvoj společenského a kulturního života.

Tomáš Měsíček se zabývá sochařskou tvorbou především v klasických materiálech, řezbářským řemeslem a malbou. Pro jeho autorský rukopis je typická kombinace tradičních postupů s inovativními. Zabývá se širokým spektrem projevů od návrhů a realizace autorských šperků až po vyřezávané reliéfy a sochařské objekty. Ve svém mezioborovém ateliéru pořádá i kurzy kresby a řezbářství pro dospělé a víkendové workshopy.

František Pavlica se věnuje malbě, grafice, ilustraci, je tiskařem ve své litografické dílně, kterou provozuje od roku 2010. Ve svých pracích je inspirován poetikou naivních malířů. V současnosti se věnuje tisku svých barevných litografií, v nichž námětově zpracovává různé slavnosti a události spojené se životem na Slovácku. Jako ilustrátor se podílel na knihách mnoha regionálních autorů. Ve své dílně nabízí možnost tisku i jiným výtvarníkům a pořádá litografické workshopy.

Umělecké kovářství tvořené malým týmem kovářů, které baví jejich práce. Specializují se na výrobu nožů, od loveckých přes kuchyňské až po různé typy nožů na outdoorové pobyty v přírodě. Dílna je situovaná do areálu bývalé hodonínské cihelny. Bude v ní k vidění řada výrobků i malá ukázka výrobních technik.

Petr Přikryl připravil výstavu obrazů netradičně nainstalovaných v areálu přístaviště a na palubě lodi s možností vyplutí ve 14 hodin.

Hlavním motivem prací Petra Přikryla zůstávají zvířata a příroda, díla z poslední doby však nezapřou inspiraci starobylými památkami či technikou. Malířské zkušenosti, rady, stejně jako potřebnou motivaci dodával mladému výtvarníkovi akademický malíř František Cundrla, který byl jeho rádcem a vzorem. Na Petru Přikrylovi oceňoval především monumentalitu projevu, cit pro kompozici a čistotu barev.
Od svých začátků absolvoval mladý výtvarník množství výstav v Hodoníně a okolí. Před lety vystavoval na Pražském výstavišti, v pavilonu, který později vyhořel. Také vystavoval v galerii Futura nedaleko Václavského náměstí v Praze. Výstava, které si nejvíce váží, byla výstava v Senátu ČR. Pravidelně se účastní výtvarných soutěží, z nichž k největším úspěchům lze bezesporu zařadit vítězství v celorepublikové soutěži Greenpeace. V roce 2012 byl zapsán do české knihy rekordů za počin "Největší společná omalovanka", kterou vybarvovalo 209 lidí.




Gabriela Bartošková je 5. generace rodiny Jochů, jež od roku 1906 vyrábí modrotisk a předává toto umění dodnes. Gabriela už více než 5 let vede modrotiskařskou dílnu a věnuje ji veškerý svůj životní čas. Proto začala pořádat workshopy, přednášky, předvádění řemesla, módní přehlídky a jiné. V dílně Strážnický modrotisk se tak dozvíte nejen vše o výrobním procesu a historii, ale taky o novinkách a zajímavostech, jako například čím je strážnická dílna unikátní a liší se od všech ostatních na světě.

Řezbářská dílna Romana Škodíka se zabývá volnou i užitnou tvorbou. Realizuje figurální sochy, betlémů bytové doplňky i design ručně vyráběného nábytku. Jeho řezbářskou dílnu můžete navštívit u autora doma, kde si rovněž vyzkoušíte práci s řezbářskými nástroji.

Navštivte letní ateliér malířské rodiny Vavrysů, nacházející se v prostoru jejich domu nad vinným sklepem.

Marta Vavrysová pochází z rodiny sochaře Evžena Macků, jehož, jehož kořeny sahají až k Josefu Mánesovi. V letech 1969 - 1973 vystudovala Uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti. Věnuje se především tvorbě zátiší, které ovšem nejsou jen realistickým zobrazením konkrétních předmětů.
Už samotný jejich výběr - korále, vějíře, krajky, masky, loutky - vypovídá něco o jejich autorce. Vztahy mezi jednotlivými předměty jsou metamorfózou, naznačující skrytou alegorii pomíjivosti tohoto světa.

Pavel Vavrys studoval v letech 1967 až 1973 na Akademii výtvarných umění v Praze u prof. Karla Součka. Patří ke generaci výtvarných umělců, formujících se v polovině 70. let. Jeho tvorba se vyznačuje příklonem ke klasickým hodnotám malby, je řemeslně dokonalá, kompozičně nápaditá, má výrazné koloristické kvality a bohatě strukturovaný rukopis. Tematicky se zabývají otázkami lidské existence.

Martin Vavrys vystudoval na sklonku 90. let Soukromou střední uměleckou školu designu v Praze pod vedením malíře Jaroslava Kláta. "Jeho tvorba klade otázky, jaký je vztah dnešního člověka k zmechanizovanému světu a s ironickým odstupem tomuto světu nastavuje bohatě fasetované zrcadlo. Hraje si s citlivostí diváka a snad i s jeho trpělivostí, když si s jistou chladno-krevností přivlastňuje ikonografii zkomercializovaných mýtů dneška.“

Milan Konvalina je amatérský malíř a řezbář. Při svém pětiletém pobytu v Libyi se inspiroval tamním prostředím, kulturou, krajinou i lidmi. Vytvořil různorodý soubor obrazů ze života této arabské země, která tvoří vstupní bránu do severní Afriky. Další část jeho tvorby je inspirována českým prostředím. Jsou to krajiny v různých ročních obdobích. Menší část kreseb a obrazů se věnuje tématu karikatury. Mnohé jeho dřevořezby jsou humorné, úsměvné a jiné melancholické.

Muzeum Vyškovska zve na aktuální výstavy obrazů Aleny Cigánkové a krojových součástek tvořené Pavlou Kvasničkovou Máčelovou z Velešovic.

Obrazy Aleny Cigánkové
Velkým koníčkem výtvarnice Aleny Cigánkové je turistika, ráda poznává zajímavá místa a ty jsou pak inspirací pro její obrazy. Z palety si vybírá škálu teplých barev, které nejlépe souzní s jejími pocity. Námětem není jen krajina v různých ročních obdobích ale i památky, staré domy či ulice. Portrétní malba je v jejím podání melancholicky laděná.

Pavla Kvasničková Máčelová z Velešovic - krojové součástky, jejich tvorba a prezentace.
Výtvarnice se věnuje tvorbě malovaných mašlí, voniček, věnečků tvořených z vlastnoručně vyráběných látkových květů. Představí také další rukodělné výrobky jako například malované křestní roušky.

Jiří Olšanský se celý život věnuje výrobě a restaurování starých loutek. Každá z nich je originál. Vyřezává také tradiční betlémy. V jeho domě v Heršpicích má svou stálou scénu Divadlo Dřeváček. Nachází se ve stodole upravené speciálně pro potřeby loutkového divadla. Můžete si zde rovněž prohlédnout autorovu vlastnoruční malbu, kterou vyzdobil vstup. V roce 2024 byla v obecní zahradě Heršpic (asi 200 m od domu pana Olšanského) odhalena socha Williama Herschela, významného aglického astronoma a objevitele planety Uran, jehož rodina pocházela z Heršpic a jejímž je Jiří Olšanský autorem. Za svou činnost v oblasti folkloru získal v roce 2021 Cenu Jihomoravského kraje.

Výstavní činnost Galerie 1602 je situována do objektu renesančního zámečku, který se nachází ve Slatině u Jevišovic.. Zámek i galerii má své správě rodina Pavlovských usilující o postupnou rekonstrukci tohoto historicky a kulturně zajímavého objektu. Ve sklepních prostorách zámečku je umístěna stálá expozice skla, dvě místnosti v 1. nadzemním podlaží slouží pro prezentaci krátkodobějších výstav.

Historie zámku
Ve Slatině existovalo několik dvorů a dvě tvrze. Rod pánů ze Slatiny zde přebýval do 1. třetiny 15. století. V roce 1447 přišel na Slatinu rod Jankovských z Vlašimi. Dodnes zachované panské sídlo ve Slatině, zámek v areálu hospodářského dvora, postavil podle pamětního nápisu nad vchodovými dveřmi Zikmund Volf Jankovský s manželkou Eliškou Rájeckou z Mírova roku 1602. Podle berního registru z let 1618-1619 nebyla Slatina žádným velkým statkem, ale stala se známou díky svému majiteli Volfu Jankovskému, který se v roce 1608 stal moravským zemským purkrabím. Rodu Jankovských náležela Slatina až do roku 1736, kdy vymřeli, a poté přešla pod správu Horních Kounic.
V této době zámek přestal sloužit jako sídlo, užívalo se ho jako bydlení pro úředníky a nakonec, začátkem 19. století, jako hospodářský objekt panského dvora. V roce 1945 byl zámek zestátněn, v 50. letech se stal majetkem zemědělského družstva Vítězný únor. Byla zde zřízena družstevní kuchyně a jídelna, která fungovala až do roku 1989. Po změně politických poměrů byla budova uzavřena a začala chátrat. V roce 1995 se stalo majitelem zámečku Agrodružstvo Jevišovice, budova nadále chátrala, hrozilo jí zničení. V roce 2002 zámeček od družstva odkoupila rodina Pavlovských.

Josef Doré se narodil v roce 1805 ve Francii a v roce 1830 se usadil ve Vranově nad Dyjí, kde začal kariéru jako malíř a tiskař vranovské manufaktury na kameninu, kde žil a tvořil 50 let až do své smrti. Na jeho památku nese galerie v domě ve Vranově č.p. 174 název Galérie Doré.

Provozovatelem galerie je umělec a teolog Jiří Škodák.
V 60. letech se vyučil v grafickém oboru litograf v Brně, tamtéž maturita na polygrafické průmyslovce.
Ke studiím na pražské AVU nebyl pro negativní politický posudek přijat, věnoval se studiu filosofie a thelogie. V 70. letech opouští pro komplikované politicko-klerikální poměry vlast a dokončuje teologická studia v Římě, následně se v Mnichově věnuje grafickému povolání. Po roce 1989 návrat domů a pokračování ve výtvarné činnosti.

Jiří Škodák považuje za nutné, abychom neztratili vztah k přírodě. Krajina v jeho obrazech sehrává roli meditačního prostorem, oproštěného od člověka jakožto narušitele. Zobrazuje pouze architekturu jako činnost lidského ducha. Svou prací chce Jiří Škodák oslovit dnešního člověka. "Pozastav se, ztiš se, podívej se kolem sebe a přemýšlej! Kam spěcháš? Za čím se honíš? Oč usiluješ? Co děláš se svým životním prostředím?"

V rámci DOA budou v galerii k vidění průběžné výsledky dlouhodobého projektu Vranov v obraze a slově.

Masaryk ve Znojmě
6. 5. – 29. 9. 2024
Výstava fotografií a předmětů z archivu a sbírky JMM se vztahuje k výročí 100 let od první návštěvy Tomáše G. Masaryka ve Znojmě.

Znojmo a okolí akvarelem
31. 7. - 24. 11. 2024
Výstava obrazů Petra Havla

Návštěva dvou výstav v přízemí Domu umění ve Znojmě zdarma.
V přednáškovém sále zhlédnete výstavu velkoformátových fotografií dokumentující první návštěvu T. G. Masaryka ve Znojmě 20. června 1924. Dobovou atmosféru pak dokreslují proslovy starosty, zástupců venkova i dětí tak, jak je v onen slunný slavnostní pátek přednesli. K vidění jsou také dokumenty vztahující se cestě a masarykovské medaile ze sbírek Jihomoravského muzea.
V mázhausu pak poprvé představuje obrazy architekt a malíř Petr Havel, který se usadil ve Znojmě před dvěma lety.

Kabinet je tvůrčím prostorem grafičky, ilustrátorky Dagmar Skokanové (UshUsh) a fotografa Jakuba Skokana (BoysPlayNice). Prostor Kabinetu se rozkládá pod křížovou klenbou gotického domu Staré Pekárny a nabízí k prodeji vizuální tvorbu autorů z oboru ilustrace a fotografie. Kabinet shop představuje knihy malých nakladatelů, autorské tisky, vázy od studia Dechem a další produkty s přesahem do ilustrace, fotografie a designu.
Text: Vendula Tůmová

Pavel Kašpárek - malíř a fotograf. Ve své atelierové tvorbě se věnuje převážně klasické olejomalbě, v níž rozvíjí tradiční náměty městské krajiny a přírodních motivů. Další oblastí autorova zájmu je abstraktní malba navazující na geometrickou a konstruktivistickou tradici.
V oblasti fotografie zkoumá možnosti historických fotografických technik, jmenovitě kyanotypie a sépiového tisku. Nejčastějšími náměty fotografické tvorby Pavla Kašpárka jsou krajiny a přírodní náměty.

Autor se věnuje formě a tématu figury, jejímu vyjádření skrze dramatičnost nekončícího děje vzájemně propletených linií, nikdy se neztrácejících a nikde nezačínajících, vyplněných a doprovázených kontrastem barev. Krajinu ztvárňuje skrze barevné plochy pod rozbíhajícím se rytmem vířivých linií. V plastice spojuje nadvědomý výraz tváře s celým tělem. Vyučoval kresbu na většině středních i vysokých škol v Brně a Praze. V současné době zahajuje kurzy kresby, malby a plenér s názvem KLASIKá/XXI. v ateliéru.

So 10-16 h Ne 10-14 h
Galerie Stodola v Popicích (Popice 56, Znojmo), sochařská výstava Karla Pokorného ZTĚLESNĚNÍ
Vstup do galerie zdarma v rámci DOA.

Jan Rajlich ml. je brněnský grafik, grafický designér, malíř, kreslíř a pedagog. Ve Chvalaticích tvoří na chalupě. Ke zhlédnutí zde bude i socha anděla od sochaře Martina Skalického "Nemám žádné strachy", kterou zde její autor, Martin Skalický instaloval v roce 2022. (Martin je syn Rajlichova bratrance.)
Jan Rajlich vystudoval architekturu na VUT Brno, byl interiéristou ve Státním projektovém ústavu obchodu v Brně, vyučoval design a písmo na SUPŠ v Brně a nyní je 30 let docentem na Oboru průmyslového designu FSI VUT Brno.
Je členem uměleckého Sdružení Q a předsedou Sdružení Bienále Brno. Měl 40 výstav plakátů, graf. designu, serigrafie a malby (Ahmedabad, Bratislava, Brno, Emmerich, Fort Collins, Charkov, Moskva, Olomouc, Osaka, Ostrava, Praha, Vyškov, Varšava, Vídeň, Zlín, Žilina) a vystavoval na 170 kolektivních výstavách doma a 220 v zahraničí.
Doménou jeho tvorby je kresba (dříve i malba). Od 80. let patřil mezi průkopníky počítačové grafiky. V posledních desetiletích tvoří autorské plakáty s automatickými texty blízkými konkrétní poezii.

Jiří Ryšavý, původem z Přerovska, malířsky živelně zpracovává témata krajiny a přírodních detailů, které zjednodušuje do abstraktních forem, avšak nechává plně zaznít objevenou barevnost. Nepřehlédnutelný vliv na jeho tvorbu mělo jeho přestěhování na opačný konec Moravy v roce 2007, do Vranova nad Dyjí, krajiny mládí jeho ženy. Změnila se barevnost jeho palety a uvolnila sevřenost malovaných tvarů. Na první pohled působí jeho současné malby zcela abstraktně. Známe li však malířův vývoj a naturel, vnímáme, že jde vlastně o tvarovou a barevnou stylizaci přírody – volné krajiny pozorované z letcovy perspektivy, nebo naopak detaily až z mikrosvěta, které jej zaujaly a překvapovaly svou rozmanitostí. V této tendenci souzní se snahami jeho vrstevníků Ivana Ouhela či Františka Hodonského.
text: Jan Buchta, kurátor Galerie výtvarného umění v Hodoníně