V budově bývalé sýpky sídlí ateliér sochařského páru, Moniky Váňové (Horčicové) a Dušana Váni. Spojnicí jejich rozdílných přístupů k soše je využití digitálních technologií v procesu tvorby. Monika Váňová si jako jeden ze základních vyjadřovacích prostředků svých děl vybrala, lidskou a zvířecí kost a kostru, kterou prostřednictvím nezvyklých kompozic uvádí do nových významových rovin. Tyto fascinující organické tvary často navrhuje a materializuje prostřednictvím nejnovějších postupů tzv. Digitálního sochařství.