Návštěva ateliéru je jako vstup do zřídla
Jan Buchta (kurátor DOA 2013–2023), Romana Košutková (kurátorka DOA 2022–2023)

Minulé ročníky DOA by se neobešly bez práce Jana Buchty a Romany Košutkové. Romana Košutková pochází ze Slovácka, temperamentního kraje na jihu Moravy, kde je živý folklor a lidové umění. Její snaha a krásné pedagogické materiály pro zprostředkování umění dětem jsou známé v celé České republice (je autorkou knihy Apolenka z modrotisku). Jan Buchta je doma v mnoha rolích: působí jako grafik, fotograf, keramik, sochař, ale rovněž jako pedagog, kurátor a teoretik věnující se vztahu teologie a výtvarného umění. Oba profesně působí v GVU Hodonín, která měla přípravu DOA do minulého roku na starosti.

Nebude se vám po přípravě DOA stýskat?

Romana Košutková: Byla jsem přizvána k přípravě DOA v předešlých dvou letech, kdy se řešila nová vizuální identita, nová koncepce akce a doprovodná tiskovina, která měla nakonec velmi pěknou odezvu u výtvarníků i návštěvníků. Zároveň jsem ale musela být na tento čas v galerii uvolněna ze svých dalších pracovních povinností – letos jsem se však vrátila k přípravě výstav a doprovodných programů pro školy a veřejnost, a tak už by na DOA nezbýval čas.

Jan Buchta: Po samotné přípravě se mi určitě stýskat nebude. Přínosné a vždy originální byly kontakty se samotnými výtvarníky a jejich díly, což je nedílnou součástí práce kurátora umění, kterou mám moc rád.

Přípravě DOA jste se věnoval po deset ročníků, dokázal byste popsat atmosféru těch prvních?

Jan Buchta: DOA JMK začaly v roce 2010 v rámci širšího kulturního projektu Jihomoravského kraje s názvem Porta culturae a účastnily se ho ještě kraje Vysočina, Jižní Čechy a Dolní Rakousko. Přičemž z Dolního Rakouska přicházelo know-how, neboť s otevřenými ateliéry a například databází výtvarníků či dalšími projekty měli dlouholeté zkušenosti. V Brně jsme navazovali na aktivity občanského sdružení Magma, které otevřené ateliéry ve městě dříve pořádalo. První ročníky byly o poznávání specifik jednotlivých okresů a seznamování se s motivacemi a potřebami výtvarníků, které jsou opravdu různorodé. Někteří výtvarníci se DOA účastní opakovaně a tradičně a berou je jako příležitost pro větší (každoroční) úklid v ateliérech, příležitost k ohlédnutí a rekapitulaci uplynulého roku a jako možnost k příjemnému setkání s okruhem zájemců o umění nebo přímo s místní komunitou.

Co byste DOA popřáli do dalších let? Jaké byste měli návrhy ke zlepšení?

Romana Košutková: Protože vím, jak náročné je DOA připravit a neustále zkvalitňovat – už vzhledem k rozloze Jihomoravského kraje –, myslím, že by pomohlo posílit akci personálně. Vytvořit dobře fungující tým, který má vizi a dokáže komunikovat a spolupracovat.

Jan Buchta: Přál bych této akci, aby neztratila kvalitu, kterou jsme se s Romanou v posledních letech snažili prosadit, a aby nedošlo k rozmělnění, které je v dnešní době tak časté. Aby návštěvníci mohli prožívat nezapomenutelné zážitky s uměním a aby v dětech podporovaly svobodnou kreativitu.

Vzpomenete si vy osobně na nějaký nezapomenutelný nebo vtipný moment, který máte s DOA spojený?

Jan Buchta: Mám rád ty chvíle, kdy stojíte před výtvarným dílem a ono mění váš život k lepšímu – dodá odvahu nebo naopak uklidní, vysvětlí, co zrovna prožíváte, nebo inspiruje k novým pohledům.
Romana Košutková: Osobně mám ráda prostředí, kde se tvoří. Většina umělců má ateliér spojený i se svým bydlením nebo zahradou. Milých setkání bylo hodně. Často vzniklo i přátelství a za to jsem vděčná.

V čem je podle vás návštěva uměleckého ateliéru vlastně zajímavá? Jinými slovy, proč by se veřejnost měla o tento typ akce zajímat?

Jan Buchta: Pro mě je to někdy vstup do zřídla, které víří myšlenkami, kde se vaří polévka z myšlenek, citů, námětů, pochyb, beznaděje a touhy, která překonává mizérie, aby vytvořila něco jedinečného, osobního, poutavého, až spirituálně průzračného.
Romana Košutková: Důvodů pro návštěvu ateliéru je samozřejmě celá řada. Jiné motivace bude mít milovník umění a sběratel a něco jiného hledá rodina s dětmi, která se vypraví na „výlet“ za uměním. Pro tyto návštěvníky jsou určitě hodně přínosné připravované workshopy v ateliérech. Dozvídají se o různých technikách, které si sami mohou vyzkoušet. Pracují s novými materiály nebo nářadím a tento zážitek v nich může nastartovat jejich vlastní kreativní práci. Setkávám se s tím, že touha tvořit je v poslední době silnější u mnoha lidí.

Jak vnímáte skutečnost, že DOA jsou širokospektrální – od umění před design, výtvarnou výchovu až po řemeslo? Osobně si myslím, že to může být pro všechny strany obohacující, pokud je zachována kvalita.

Jan Buchta: Obecně se dá říct, že širokospektrálnost akce nemusí vadit, pokud dává smysl, proč to chcete, tedy pokud máte smysluplně formulovaný cíl, kterého chcete dosáhnout. Dále pokud se zbytečně nepřekrýváte s dalšími akcemi, což vás zbytečně oslabuje. A samozřejmě tomu musíte podřídit veškerou přípravu – například charakter propagace nebo organizační tým. Jinak se chce na veřejnosti propagovat samotářský malíř existenciálních témat, jinak designér nábytku a jinak streetartový umělec nebo řezbář tradičního kuchyňského náčiní. Pokud nenajdete průnik – co je všechny spojuje –, nebude to dávat smysl a odezva u veřejnosti bude slabá. A také jak říkáte, měla by být zachována určitá úroveň kvality zúčastněných výtvarníků – pokud na ni rezignujete, dříve či později se to projeví. Na zájmu výtvarníků přihlásit svoji dílnu i na zájmu návštěvníků účastnit se akce.

Mělo organizování DOA nějaký trvalejší efekt na zviditelnění umělců a umělkyň působících na Hodonínsku?

Romana Košutková: Tady v to doufám a věřím, že k propagaci ateliérů akce pomáhá.

Jan Buchta: To je těžko nějak měřitelné, ale mám pocit, že ano. Vytváří se kontakty, propojují se lidé. Podporuje se umělecké podhoubí a někdy vznikají i navazující projekty – výstavy, společné plenéry nebo jen setkávání v hospodě a debaty o uměleckém provozu a výzvách současnosti.

V čem se DOA odlišuje od podobných akcí, jako jsou například brněnské Open Studios?

Romana Košutková: Byla doba, kdy se vážně uvažovalo o spojení DOA a Open Studios, ale po několika jednáních se ukázalo, že ještě nenastal čas pro společnou podobu. Jedním z důvodů je také to, že DOA zahrnuje nejenom výtvarné ateliéry, ale také umělecké řemeslo a design.

Jan Buchta: Základní rozdíl je v teritorialitě – udělat otevřené ateliéry v Brně je mnohem snadnější, protože se zde soustřeďují kvalitní výtvarníci, vše máte relativně u sebe a je zde i větší koncentrace kultury chtivých obyvatel. Co se týče dalších krajů, kde se otevřené ateliéry pořádají, tak někde se klade větší důraz na zapojení výtvarného průmyslu, jinde jsou více zapojeny výtvarné školy a v jiných oblastech zase tradiční nebo lidové řemeslo. V Dolním Rakousku je to například naprosto širokospektrální – od výroby designového špendlíku po graffiti na kapotě lokomotivy.

Jakým způsobem se GVU Hodonín zapojí do letošního programu DOA?

Jan Buchta: Letos bude mít hodonínská galerie volně přístupné tři výstavy: malby valtické autorky Veroniky Remak Molatové, keramické satirické kompozice z ruky veselského umělce Vladimíra Groše a jedinečné videoskulptury Jakuba Nepraše. Myslím, že to stojí za výpravu ke slovenským hranicím.