Objekty a instalace Davida Možného plynule navazují na jeho předchozí tvorbu v oblasti videa a animace. Sdílí s nimi logiku záběru, v němž stěžejní roli hraje ten, kdo se dívá a kdo vstupuje do prostoru díla. Jeho realizace často pracují s kompresí prostoru, s jeho zakřivením a změnou perspektivy. Díky tomu navozují stavy ne nepodobné těm, které zažíváme při sledování oblíbeného filmu, bdělém snění, nebo hraní počítačové hry. Tematicky se tvorba Davida Možného vztahuje k urbanismu, k paměti a smyslovým počitkům, které spouští proces vzpomínání. Dotýká se tak principů psychoanalýzy i behavioralní psychologie. Ačkoliv cílem Davida Možného není tvořit narativ, je zajímavé, že nakonec jako "spouštěče" příběhů fungují. V okamžiku, kdy vstoupíme do Možného instalací, se staneme jejich součástí, máme potřebu to, co v nich vidíme a jak je vidíme, vztáhnout ke kulisám vlastního života. Snad právě díky tomu jsou díla Davida Možného dlouhodobě aktuální. Asociují prostředí, mentální a fyzické prostory, které známe a zažíváme všichni.

David Možný reprezentoval Českou republiku na Pražském Quadriannale 2023 instalací Limbo Hardware, za kterou získal cenu za Nejlepší koncept Výstavy zemí a regionů a cenu za udržitelnou výstavu. Byl prvním českým autorem zastoupeným na festivalu digitálních videí onedotzero v ICA Londýn v roce 2004. Za video Virtual Soul Waste získal v roce 2004 první cenu na festivalu Bitfilm v Hamburku. V roce 2010 získalo jeho video Rahova 1. cenu diváků i poroty na festivalu Přehlídka animovaného filmu Olomouc.