Zkušenost rodičovství přivedla Věru Vtípilovou k sociálním tématům a možnostem terapeutického účinku umění.
Její umělecké aktivity se rozbíhají dvěma směry. První je založen na interakci s divákem, kdy během workshopu, happeningu či jiné umělecké akce společně s participujícím publikem hledá odpovědi na položené otázky. Pracuje přitom metodou, která umožňuje přítomným účastníkům věci z vlastního života pojmenovat a tak od nich poodstoupit a pouze svoji životní situaci pozorovat.
Druhý směr její činností spočívá v tom, že se nechává vést určitou výtvarnou disciplínou, pod jejímiž pravidly tvoří. Výtvarné médium kresby, nebo videa zde často sehrává roli záznamu určité procesuální akce, nebo je její součástí. V obou případech se vždy snaží soustředit pozornost na proces, na uvědomění si léčivého efektu soustředěné pozornosti, která nás odvádí od fascinace samotným výsledkem. Připomíná nám jednoduché pravidlo, že cesta je cíl.
Návštěvníci ateliéru Věry Vtípilové budou mít možnost seznámit se s jejím dlouhodobým projektem ateliér Kuchyň, který je věnovaný soukromému výzkumu její vlastní role matky, která nechce rezignovat na umění. Autorka si v něm pokládá například otázku: může vzniknout nějaký kontinuální záznam života vyjádřený výtvarným jazykem, navzdory hlasitě pípajícím domácím spotřebičům v těsné blízkosti?"

Věra Vtípilová se rovněž podílela na přípravě pracovních listů do průvodce DOA. Připravila kresby, které zároveň fungují jako výzva k pomalé chůzi a soustředěnému pozorování ulice a vnímání bariér, které během dne při pohybu městem musíme překonávat.