Vendula Chalánková, úspěšná ilustrátorka a konceptuální umělkyně, absolventka Fakulty výtvarných umění VUT v Brně, již řadu let spolupracuje s hodonínskou galerií na tvorbě edukačních materiálů a pravidelně zde také vystavuje svoje ilustrace.

Vendulko, pamatuješ si naše první setkání a naši
první „zakázku“?
Jasně že pamatuju. Dokonce si pamatuju situaci, kdy jsem v Troubkách a ty mi voláš, že sis mě vybrala pro vytvoření ilustrací pro Galerii do kapsy. Vydedukovala jsem, že sis mě našla díky pexesu pro Jurkovičovu vilu. Setkání si taky pamatuju, byli jsme v pro mě velice luxusní restauraci v Brně, kde jsem do té doby nikdy nebyla, a protože jsem v té době neměla peníze, dala jsem si k našemu setkání džbánek vody, protože byl nejlevnější.

Ano, tvoje skromnost mne překvapila. Také vzpomínám na tvůj ateliér na Zbrojovce, kde jsi tenkrát i s kočkama bydlela, pěstovala feferonky a který jsi pak kvůli demolici asi docela nerada opouštěla. Přinesla jsem si od tebe kresbu. Mapovala jsi původní květenu rostoucí v areálu. Jindy zase kresbu tvého kocoura. Chybí ti Zbrojovka?
Opouštět Zbrojovku bylo těžké a bolestné. Držela jsem pozici za každou cenu a do poslední chvíle. V rámci areálu jsem se stěhovala třikrát, vždy jsem se přestěhovala a budovu, kterou jsem opustila, zbourali. Na posledním místě mi řekli, že se bourat nebude a že tam můžu být, jak dlouho budu chtít, a za měsíc přišli s výpovědí. I tato část hlavní budovy už je zbouraná. První roky na Zbrojovce byly romantické, další punkové a poslední byly mezi hromadama suti. Tehdy jsem si neuměla představit, že budu žít a tvořit jinde. A dnes musím zcela objektivně říct, že nový ateliér je skvělý! Důležité v životě je nebát se. Nebát se změn a kroků do nejistoty a jinam. Dokonce se podařilo, že si zůstáváme nablízku s celou komunitou umělců, co nás ze Zbrojovky vyhodili.

Ano, i tento tvůj současný ateliér ráda navštěvuji. Většina tvojí práce pro galerii se týkala stálé expozice, ornamentů nebo folklorní tematiky. Dokonalé jsou tvoje koláže interpretace obrazů Joži Uprky (Jízda králů, Pouť u svatého Antonínka a další). Jaký je tvůj vztah k folkloru a tradicím?
Tato práce byla moc krásná. Protože vaše galerie v Hodoníně je krásná a inspirativní. Můj vztah k folkloru, krojům a lidovým ornamentům se díky tobě prohloubil a rozvinul. Naučila sem se je vidět, vnímat a mít ráda.

Jak se ti pracovalo na interpretaci Uprkových obrazů?
Hezky, protože jsi mi udělala moc dobrou a důkladnou přípravu. Měla jsem od tebe fotky a texty k jednotlivým obrazům i vyobrazeným situacím. U vás v galerii jsem viděla některé obrazy naživo. A od kamaráda Jirky Zahrádky jsem dostala krásnou knihu – Joža Uprka: Ženské kožuchy.

Vzpomeneš si, kam se koláže interpretace obrazů
Joži Uprky dostaly?
Tady mě napadá krásná věc, jak si mě před covidem pozvali do Jižní Koreje s výstavami, workshopy a na knižní veletrh, vybrali si pro naši republiku na obálku katalogu ilustraci na motiv obrazu Joži Uprky Jízda králů. Bylo zajímavé, jak právě tento výjev v Koreji rezonoval a byl jim tam blízký.

Z toho jsem měla velkou radost. Navrhovala jsi pro hodonínskou galerii také krásné vzorované papíry s ornamenty, které budou součástí tvého workshopu na Dnech otevřených ateliérů Jihomoravského kraje.
Vzorové papíry, které vznikly, jsou skvělé i pro moji další práci. Většinu ilustrací do knih dělám jako koláže z papíru a ty moje papíry, které díky vám mám, využívám opravdu často a ráda. Dostaly se tak do knih O lišce Bystroušce, Zpívejte s námi 3 Kühnova dětského sboru i do právě vydaných Mářiných pamětí: U Janáčků podle vyprávění Marie Stejskalové, hospodyně v rodině Leoše Janáčka.

Romana Košutková, kurátorka GVU v Hodoníně