Sochařské práce Hany Svobodové se věnují otázkám identity, pomíjivosti a křehkosti. Přestože tyto otázky vztahuje především k tělesné schránce – lidské i zvířecí povahy – mají tato témata hlubší existenciální význam a vstupují do symbolické hry se zvolenými materiály, jejich barevností, povrchem a texturou. Počátky autorčiny tvorby jsou spojené s figurálním sochařstvím, což souvisí i s jejím odborným školením v ateliéru sochy na Fakultě výtvarných umění v Brně pod vedením sochaře Michala Gabriela. Nicméně klasická figura je pro ni něco, co se jí daří převést k více abstraktní, morfické a archetypální podobě. Při své práci sympaticky čerpá jak z jazyka současného sochařství, tak z historické tradice symbolismu a surrealismu.