V posledních letech Pavel Matyska pracuje se silně omezenou barevností, která na plátnech vytváří pocit bezčasí. Tento přístup mu umožňuje vydávat se za svými náměty hluboko do minulosti. Zobrazováním pravěkých ještěrů či polozvířecích australopitéků nesleduje realistické vylíčení dávných dob, ale skrze tyto náměty se vyrovnává s aktuálními tématy kulturních válek, agrese ve společnosti a vzorců chování, které dnes definují světový řád. Fascinace historií, uloženou ve vrstvách země, která nikam nemizí, je pro něj klíčová. To vše doplňuje ironie, nadsázka a humor, které v Matyskových obrazech výrazně rezonují.